U nás v Kocourkově

Vše pro dítě?

Včera jsem viděla dosti dobrý film s názvem Evelyn. Pojednával o irském otci, jemuž utekla žena a on zůstal sám s třemi dětmi. Úřady mu však děti sebraly a daly do ústavů. On vyvinul veliké úsilí, aby dostal své děti, které miloval a ony jeho, zpátky domů. Nepřály mu předpotopní zákony, nicméně za pomoci právníků, přátel a veřejnosti zvítězil v právním boji a děti získal zpět. Následovala změna zákona, neboť se ukázalo, že takový zákon odporuje ústavě. Film, který byl natočen podle skutečnosti, se odehrával někdy ve čtyřicátých letech minulého století.

V tzv. demokratické zemi Česká republika jsme na tom, zdá se, ještě hůře i o téměř sedmdesát let později. České soudkyně a soudci se v poslední době chovají jako Herodesové. Vůbec nedbají na práva dětí a jejich potřeby, které jsou samozřejmě zakotveny v zákoně, ale dosti často nechávají plačící a řvoucí děti vyrvat z náručí rodičů exekučními úředníky jenom proto, že jiný zákon hovoří o povinnosti nechat či poslat děti tam, kde měly minulé bydliště. Například, kdy se matka vdala za cizince, pak se sním tak pohádala či poprala, že radši sbalila své věci a děti a prchla zpět do ČR. Podle zákona jde totiž o únos. Nic proti tomu, pominuli fakt, že většina matek toto může učinit jen v krajním zoufalství nemluvě o tom, že od otce nedostává žádné peníze, je zcela ignorován další zákon, který hovoří o tom, že dítě nemusí být vydáno, pokud by je návrat vystavil fyzické či duševní újmě atd. Soud je také povinen zjistit, do jaké sociální situace se dítě vrací. Tohle ale soudy vůbec nečiní! Naopak rozhodují v neprospěch a pro újmu dětí! Tak se stalo například i 12. ledna, kdy soudkyně pro Prahu 5 Ondrová nechala sebrat šestiletou Sáru Barao a poslala ji do Portugalska. Vůbec nevzala v úvahu, že soudní znalkyně z oboru psychologie tento návrat z důvodu hrozícího traumatu nedoporučila, že dítě nebylo nikým zastoupeno (!) neboť určený opatrovník se nedostavil, a ani dítě s návratem nesouhlasilo. Soudkyně si také nezjistila sociální podmínky místa, kde bude Sára napříště žít.

A to není vůbec ojedinělý případ. Veřejnost byla nedávno pobouřena rozhodnutím soudu, který sebral dvě školní děti matce a poslal je s otcem do Argentiny. Ačkoliv děti otce neviděly již několik let, španělsky nemluví a do jakého prostředí nedobrovolně a s brekem cestují nikoho u soudu nezajímalo. Vůbec se nedivím ženám, které se rozhodly mít dítě za svobodna. Anebo práva otců na styk se svými dětmi, který dosti často bohužel znemožňují matky. Soudci a exekutoři nekonají jak by měli a když už konají, tak dosti příšerným způsobem vzhledem k dětem. Nedávno dva tátové zvítězili se svou žalobou u Evropského soudu. Dostanou nějaké odškodné od státu (my to zaplatíme), ale ta léta, kdy svoje děti nemohli vidět, už nikdo zpět nevrátí.

Děti jsou u nás vůbec dosti nevítaným elementem. Sice už je pryč doba, kdy matka nesměla vstoupit do obchodu s kočárkem (ukradená mimina psychopatickými ženštinami nebyla tehdy výjimkou), ale stále jsou málokde vedle schodů i bezbariérové přístupy. Dnešní deník LN se také zamýšlí nad tím, jakými peripetiemi musí projít rodič, který vezme své dítě na úřad či ke svému lékaři. Často bývá prostě vyhozen, protože dítě by "obtěžovalo". I v mnoha školách ještě převažuje totalitní zvyk zacházet s dětmi jako s protivnými haranty, kteří mají jen povinnost poslouchat a být zticha. Vzpomínám jak moje bývalá kolegyně Marina přišla jednou na tiskovku s dítětem. To bylo haló. Ona by snad taky chtěla pro dítě chlebíček, četla "mezi řádky" z chování kolegů i pořadatelů. Stejně jako já před nějakými 40 lety, hledají dneska mladé matky velmi těžko práci. Minulá socialistická vláda hlásala, že potřebujeme více dětí (rozuměj, aby na nás měl kdo vydělávat) a že je tedy podpoří. Čím? No samozřejmě penězi z našich kapes. Nevídaně zvýšila tzv. porodné a přídavky na děti. A také zvýšila platy sobě, což učinila i vláda současná, vlastně taková jakási "mezivláda", která už vládne-nevládne sedm měsíců.

Dalo se by se z našeho Kocourkova ještě dlouho vybírat.

Tak zase příště...