Úvaha k vysílání ČR2 z 3. 1. 07, k rozhovoru se spisovatelem p. Kosatíkem

?Souhlasím, že naše média, jedno která, více zajímají lidé negativního jednání nežli opak. Názory, že je to zajímavější obsahem nebo dokonce "sexy" jenom nahrávají těm, kteří chtějí dále rozšiřovat již malou smečku bulvárů typu Blesk, Aha, Šíp, Halo noviny atd. a snižovat tak morální a etickou úroveň občanů.

Poukazujeme na ty chyby, ale co proti tomu děláme? Dokonce se najdou "názory", že to ti lidé chtějí a tak jim to musíme dát. Ale když jiní lidé chtějí něco docela opačného, tak je ticho po pěšině.

Mezi to zapadá i názor, proč zajímavým a neotřelým způsobem podávat lidem příklady o slušných a rovných lidech. Říká se, že je to nezajímavé? Nezajímavý může být způsob a forma podávání těchto příběhů a příkladů našimi žurnalisty, našimi médii, případně uvádění těchto děl v nevhodném vysílacím čase.

Mám spíše dojem, že lidé na vlivných místech si přejí, aby občanstvo bylo živeno dosavadním způsobem. Seriózní nové deníky nevznikají, spíše zanikají, a pořady v TV, kde občané s odborníky diskutují, také. (Viz zmizelé pořady Na hraně, Katovna atd.) Je to také jeden z důvodů, proč se na televizní pořady už nedívám, protože, když jsou tam názory, se kterými nemohu souhlasit, mohu jenom mlčet.

V současné době je daleko zajímavější účastnit se diskusí v řadě programů, probíhajících na různých místech v Praze, na různá témata. Příkladně Agora, Diskusní osma, podnikatelský klub Golem, Goethe institut, Městská knihovna, filosofická a právnická fakulta, Poslanecká sněmovna, akce v Senátu, některé pondělky v kinu Světozor, kino MAT, diskuse pana Rejžka na ČR6, atd. o kterých většina veřejnosti neví. Probíhá zde řada diskusí, vždy na určité aktuální téma, kde se lze ledacos dozvědět, účastnit se a tím vzájemně získat další informace.

Veřejnost se velice často tváří, že ji to už nezajímá, nejde-li zrovna o jejich peněženku. Přesto však právě ona je znepokojena, stále si stěžuje, ale udělat něco, respektive účastnit se, nemá zájem případně čas. Mnoho kauz se drží pod pokličkou a jejich konečné vyřešení je vzdáleno.

Vzpomínám našeho slavného pana Jágra, jak byl a je slaven v médiích coby vítěz na sportovním poli, a mnohé podobné další sportovce a sportovní úspěchy. Vzpomínám také na současného generálního ředitele ČTV Janečka, kterak zveřejňoval hanlivé zprávy na pana Hučína a pan Gross v kotli tomu ještě přikládal. Dnes, kdy byl tento náš vítěz na poli morálním ústavním soudem očištěn a na jeho činy, jak bylo řečeno, bychom měli být hrdi, je ticho, je slyšet jenom mlčení, omluva žádná a dokonce film pana režiséra Vadase "Pravdě podobný příběh", který o části života pana Hučína vypovídá, byl promítán v ČTV až po delší diskusi Rady ČTV (pozn. red.: a nátlaku veřejnosti).

Místo abychom všude proklamovali, že máme mezi sebou slušného a statečného člověka, který v tzv. demokratickém státě prodělal martyrium ne nepodobné minulému režimu a nezatrpkl, Rada ČTV uvažuje, zda promítat, či nepromítat, místo aby s radostí ukázala občanům, že jsou zde ještě stateční a morálně silní lidé, kteří mohou být dobrým příkladem ostatním.

Cenný film Nesnesitelná lehkost bytí, který byl promítán letos v období výročí "sametového" převratu, končil na obrazovce ve tři čtvrti na dvě ráno, zatímco od 20 hodin byla na obrazovce taneční soutěž přesunutelná na kdykoliv jindy! Vynikající autentický dokument o spojeneckém dobývání západní Evropy začínal 3. 1. 07 v 0:20, v 1:45 končil. V úterním dokumentárním filmovém klubu o neuvěřitelné cestě Putina k moci dokument začal ve 23:35, končil v 0:25h. Takovéto zařazování filmů do nevhodné vysílací doby se týká filmů, které vypovídají o chovaní minulého režimu k občanům nebo o spojeneckých zásluhách za osvobození Evropy či důvody drastického chování Putina vůči Čečencům a podobně. Často si říkám, co je to na vlivných místech za lidi, kteří mají moc přesunout film, který ukazuje úspěšné a statečné lidi, do časového období, kdy jsou vzhůru jenom důchodci, kterým to nespí, nebo noční vrátní či mládí, pro které za barovým pultem má větší pozornost sklenice nežli pořad, který běží po půlnoci.

Názory " ono to již nikoho nezajímá" nebo "již to bylo promítáno" jsou dokonce takto "vysvětlovány" zástupci televize, aniž by brali v úvahu, že desítky a desítky filmů prosáklých komunistickou propagandou jsou promítány opakovaně stále znovu a znovu v době, kdy většina občanů se na televizi dívá.

Odpovědní lidé za toto nevhodné chování vůči uměleckým dílům a jeji tvůrcům, myslí-li to s demokracií vážně, měli by se od nás občanů dozvědět, že naše demokracie není ještě tak vyspělá, aby si mohla dovolit opomíjet témata, která se demokracie bezprostředně dotýkají. Přes šedesát let jsme odsuzovali chování Němců za nacionálního socialismu. Internacionální socialismus, který zde byl skoro sedmkrát déle, napáchal škody podobné, ne-li větší na bezbranných lidech od Magadanu po Jáchymov v rámci internacionálního přátelství ve zbrani a v míru.

Omlouvat tlumení informací o zvěrstvech jakýchkoliv režimů si mohou dovolit pouze lidé, kteří s demokracií nesouhlasí a hrají falešnou hru. Měli bychom pracovat na tom, abychom tyto vlivné úředníky dostali před kamery a názory s nimi diskutovali. Aby se na příklad Hyde park, dokumenty a další cenná filmová díla dávala v době, kdy lidé bdí a mají zájem, a ne kolem půlnoci, což odpovídá Kocourkovu, ale ani tomu ne, protože dělání si legrace z občanů, kteří tyto vlivné lidi platí, směšné není.