Slovo šéfredaktorky - Dolarové a hudební

Vážení čtenáři, nejprve vyřídím věci nepříliš příjemné, ale potřebné: tento rok bude Český dialog vycházet jako dvouměsíčník a cena v USA se zvyšuje ze 40 na 50 USD. Je to z důvodu klesající hodnoty dolaru a naopak vzrůstajícího kurzu české koruny. Znamená to, že když přijedu do USA, mohu si v samoobsluze koupit za 10 USD plný pytel jídla, kdežto ještě před pár lety to byla jen malá svačinka. To mne samozřejmě těší, ale potíž je v tom, že do USA nejezdím příliš často...

Naše tiskárna se zlobí, že dlužíme za tisk, a vůbec ji nezajímá vysvětlení, že dosavadní předplatné nestačí na výdaje. Souhlasí jen s tím, že dvouměsíčník bude výrobně levnější. A já k tomu dodávám, že i pro mě, v mých pokročilých letech (tvořím tento časopis dobrovolně 17 let a jsem v důchodu) bude velká úleva mít jeden měsíc také pro jiné aktivity a dokonce pro svou rodinu, neřku-li pro sebe. Snad si to za ta léta zasloužím.

Tak a teď k hudbě. Snad víte z mých různých předchozích článků, že moje předchozí profese byla hudební publicistka, že jsem studovala konzervatoř a občas i veřejně zpívala. To všechno jsem "uťala" po 17. listopadu 1989, kdy mne vtáhla do svých tenat politika a úžasné dění v naší vlasti. Moc jsem tomu fandila a musela "jsem být při tom". Dnes se však záměrně politice vyhnu. Chci mít totiž tento článek do začátku nového roku 2007 pozitivní, milý a plný muziky?

Od roku 1989 se hudbě nijak profesionálně nevěnuji, nicméně, stále ji miluji a je součástí mých dnů. Už mne nezajímá kdo a co zpívá či hraje a jak se "to píše", ale celý den mám doma puštěné rádio či přehrávač. Když jedu někam do zahraničí, vždycky si tam koupím nějakou desku a pak si ji doma pouštím a vzpomínám na zemi, odkud je. A navíc k tomu mám roztomilé příhody. Například:

V Řecku, kde jsem byla s jakousi skupinou novinářek z postkomunistických států, které začátkem devadesátých let západní feministky chtěly poučit o tom, jak funguje demokracie. Uspořádaly tedy výlet a tehdy jsem zažila úžasný hudební večer. Začal asi v 1 hodinu po půlnoci ve venkovním stánku podobném pražskému Výstavišti (dříve Julda-Fulda). Nás, hosty, posadili hned do první řady. Ach, proč nás tak trestají, myslely jsme si všechny ze začátku. Vřava, big beat moc nahlas, do toho jekot zpěvu dívek a hochů oblečených ve slušivých kostýmech, skákajících po pódiu. Něco jako lepší pořad Ein Kessel Buntes, známý z naší TV, kdysi produkce NDR.

Ale! Za chvíli se nám to začalo líbit! A za další hodinku jsme naskákaly na pódium a zpívaly a tančily s nimi! Bylo to totiž strhující.

A tak jsem druhý den běžela do města a koupila si dvoukazetu s řeckými písničkami a nenudí mne dodnes. Je tam slyšet orient a leccos, ale je to ryzí.

Horší to bylo v New Yorku. V tom největším obchodě hudebních nosičů na páté avenui jsem si koupila jenom CD Charlieho Pridea, který je (snad dosud?) jediný černý zpěvák country. Bohužel, nuda. Pak jsem v Brightonu, kde jsem bydlela a kde bydlí hlavně Židé a Rusové, ještě před odjezdem vlezla do jediného stánku s deskami. Když už nemůžu mít něco amerického, koupím si něco ruského, řekla jsem si a požádala o ruský folklór. "Da, Ala Pugačeva," pravil prodavač. "Nět, ja něchaču Ala," ona jesť pop, nět folklór," já na to. A on mi nabídl cédéčko Alexandra Rozenbauma. To taky není folklór, ale lidičky, je to moc hezká deska a hraju si ji dost často.

Nádherně přeslazené desky jsem si přivezla z Jižní Ameriky. Ty si také často hraju, když si potřebuju zlepšit náladu. Vzpomenu si přitom, jak skromně tam lidé žijí, jak na každé křižovatce děti nabízejí k prodeji ovoce, květiny, pečivo a všechno možné. Celé dny dýchají výfukové plyny a pak přinesou domů pár korun, pesos či čeho? a přesto tam hudba zní tak sladce.

V mé sbírce je také unikátní CD The Best of Destinn, Antonín Dvořák Symphony No. 9 "From the New World" a mnoho dalších krásných nahrávek. Třeba vás s nimi zase někdy seznámím.

Dnes vám přeji mnoho dobrého do nového roku!

PS: Od tohoto čísla se budete na stránkách Českého dialogu také častěji setkávat s velkou osobností moderní české hudby - Bohuslavem Martinů. Tento významný český exulant nás svojí tvorbou proslavil po celém světě a navíc se blíží 50. výročí od jeho úmrtí (v roce 2009), k němuž mnoho různých institucí chystá mnoho různých akcí. A Český dialog vzhledem ke svému zaměření to nemůže pominout. Proto ve spolupráci s pražským Institutem Bohuslava Martinů pro vás připravil ledacos zajímavého. V tomto roce poprvé čtěte na straně 20-21.