Co bylo

Beseda s Irenou Budweiserovou a Janem Brabencem

Jak jsme již uváděli v čase budoucím, uskutečnilo se v čase, dnes již minulém. Velice pěkná beseda v Městské knihovně se zpěvačkou Irenou Budweiserovou a výtvarníkem Janem Brabencem. Malý sál Městské knihovny byl docela pěkně zaplněn a oba umělci na dotazy moderátorky Martiny Fialkové reagovali s vtipem a šarmem jim vlastním. Pan výtvarník nás po skončení pořadu pozval do svého Ateliéru Jan, který vlastní na Uhelném trhu po legendárním výtvarníkovi Oto Janečkovi, jehož duch Jana v ateliéru zajisté inspiruje. V každém případě, když do ateliéru vstoupíte, obklopí vás nejen nevšední výtvarná díla a nástěnné hodiny, které Jan dílem tvoří a dílem sbírá, ale i jedinečná atmosféra, z níž čiší fantazie a tajemno. V ateliéru se člověk setká i se zajímavými návštěvníky, například s poetou panem Vránou a také s moravským vínem, které vhodně dotváří zmíněnou atmosféru.

Především však s opravdu originálními obrazy, šperky či dokonce výtvarně pojatými nábytkovými kousky.

Jan Brabenec - tak jako každoročně - uspořádal i setkání předvánoční, což bohužel vyšlo na stejný termín, 9. prosince, jako setkání Mezinárodního českého klubu (ovšem jinde), takže jsme se nemohli v hojném počtu zúčastnit. Nicméně, neúnavná (mládí se nezapře) Martina F. po naší párty další večer nelenila a navštívila Brabencův náhradní návštěvní termín - tedy následující den, neděli večer. A hned tam pružně dojednala další a náplní zase jiné setkání: Představení Chodec bez lítosti, které Jan napsal (kromě výtvarna se také věnuje scénářům) bude mít pražskou premiéru vMěstské knihovně 26. března.

Náš předvánoční večírek

Byl také velmi příjemný. Odehrával se opět v Rudolfinském salonku restaurace Vysmátý zajíc s mohutným Golemem v koutě. Jistě znáte z mnoha našich fotografií. Přes liják, který se spustil na Prahu zrovna v dobu vhodnou k přicházení na setkání, se členové klubu a jejich příznivci dostavili v počtu přiměřeném. Tedy míněno k množství uvařeného gulášku, který tam byl servírován, jen na jednoho pozdního návštěvníka se nedostalo, což on nesl velmi nelibě řka, že mu žena doma nevaří a že se na gulášek těšil. Nicméně, hlad nehrozil, stůl se prohýbal pod množstvím dalších dobrůtek, které restaurace připravila. A nejen to, koláčky od Marušky Kužílkové či miniaturní kremrole, které donesl známý jazzový muzikant, byly také báječné.

Vynikající moravské víno od pana Mádla, kterému jsme předtím dělali reklamu, dokázalo, že si ji zaslouží.

Ale nejen žaludeční slasti byly na programu večera. Křtil se Český kalendář 2007, čehož se letos velmi laskavě a elegantně ujala paní Klára Steigrová, dlouholetá členka klubu a vlastně - se svým manželem Pavlem - jedna z nejprvnějších čtenářek Českého dialogu.

Klára a Pavel Steigrovi zcestovali kus světa. Napsali o tom také pár zajímavých knížek. Zakládali České evangelické rozhlasové vysílání v Ecuadoru, vydávají časopis Zápas o duši.

Bodem číslo dvě byla tombola

Výtvarník Vladimír Pechar, autor monumentálních obrazů z české historie, přinesl své krásné dárky do tomboly ač měl horečku téměř 39!

Pan Šmíd věnoval do tomboly tkalcovský stav, což je vlastně technická starožitnost. (Vyhrála jej osmdesátiletá a moc milá paní Klimková, která jako jedna z mála něco vyhrála na všechny své zakoupené lístky. Paní Jiřina Hanzlová, která si žádné lístky nekoupila, protože je prodávala, jí pomohla to dřevěné monstrum donést domů.)

Také se zpívaly české vánoční koledy, které radostně doprovázel na kytaru grafik Českého dialogu i kalendáře Marek Střížovský. Na cinkátko doprovázela Věra Dvořáková a na ústní basu Jiří Hošek (jinak virtuos na violoncello), který nás svým příchodem velmi potěšil.

Setkání nechala pozdravovat Jana Koubková a Pepa Fousek, kteří také křtili již několik dřívějších kalendářů (máme dvanáctý ročník!), ale tuto sobotu měli už jiný program. Trošku smutné bylo, že jsem na ten křest přivlekla 60 kalendářů, ale prodáno jich bylo jen šest? o tom, že by se vybralo (ač Jiřina Hanzlová se opravdu snažila) trochu více peněz na občerstvení či na činnost klubu, nemůže být ani řeči?

Úspěšnější byly dívky Eliška, Nina a Veronika, které se snažily pomoci rozpočtu večera prodejem chodské keramiky od firmy Ketty. Zde se snoubil půvab mladých dívek s krásou výrobků tradičního lidového umění.

Vsuvkou do programu bylo ocenění autorky historických článků dr. Jany Volfové za její nezištný přínos jak do časopisu tak do kalendáře.