Jak jsem "stvořil" Jana Lucemburského

11-12 2006 Ostatní česky
obálka čísla

Když jsem pracoval na obsáhlém portrétním cyklu "Králové a knížata zemí Koruny české", vybral jsem si ke zpodobnění také krále Jana Lucemburského jako významnou postavu českých dějin. Jako evropský diplomat se zapsal do nadnárodních dějin, a proto, třebaže doma jsme jej nazývali tak trochu odmítavě "Králem cizincem", své místo v řadě historických postav české historie jistě zaujímal.

Problém vyvstal ihned po rozhodnutí tuto postavu zachytit jako portrét panovníka v ucelené řadě. Zachovalá kostra je sice odborníkům k dispozici, dokumentace je celkem přístupná, ale v mém případě to hlavní právě chybí. Totiž přední obličejová část lebky. Právě tato pro mne nejzávažnější část není zachována.

V ostatních případech jsem vycházel ze zachované lebky a vlastní podobu vytvářel podle obvyklé metody konstruování tváře. Mohl jsem vycházet ze základního tvaru, polohy očí, stavby čelistí a podobných opěrných bodů. U Jana jsem neměl k dispozici nic, a tak jsem musel vycházet ze zcela jiných podkladů.

Jan Lucemburský byl manželem Elišky Přemyslovny a otcem Karla IV., jejichž lebky jsou známy. A tak jsem musel "stvořit" nového jedince s poukazem na dostupné údaje.

Aby vznikl potomek, musel být ovlivněn oběma rodiči. Syna Karla jsem znal, matku také, a tak šlo o to, uvědomit si, jak mohla být stavba ženské lebky ovlivněna, aby vznikla lebka syna. A to ovlivnění osobou Janovou mělo přinést hledanou podobu lebky.

Samozřejmě šlo o dohad, kolik procent stavby Karlovy lebky mohl ovlivnit otec, ale je to skutečně dohad a spíše jen umělecká licence. V celé řadě mých portrétů českých panovníků nejde samozřejmě o dokumentaristiku, okopírovávání reálu, ale o osobní přístup k českým dějinám. Proto jsem směl svého Jana Lucemburského "stvořit" tak, jak jsem to cítil. Musel jsem mu vtisknout královské důstojenství vedle středověké noblesnosti a určité rozmařilosti. Vytvořil jsem svého, jen svého Jana a jako takového jej představuji.

Nebyla to lehká práce, ale trochu té detektivní práce stálo za to. Jan Lucemburský si to jistě zasloužil.

Vladimír Pechar

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012