Osudy několika urozených žen spjatých s posledními Přemyslovci

11-12 2006 Dějiny česky
obálka čísla

Zastavení druhé - Dvě děti - nevěsty

POKRAČOVÁNÍ Z ČÍSLA 10/2006

Guta-Jitka z rodu Habsburku, Rychenza-Riksa-Alžběta-Rejeka - princezna polská

Příběh první z nich - Guty - bude tak krátký, jak krátký byl její život. Pocházela sice ze starobylého, ale nepříliš bohatého, ani významného hraběcího švábsko-alsaského rodu, který žil ve švýcarském kantonu Argau. Jméno Habsburg odvozoval od názvu hradu založeného v 10. století. Prvním významným členem rodu byl Gutin otec Rudolf. Jako málo významný, tudíž snadno ovladatelný - opak se stal pravdou - byl zvolen římsko-německým císařem. Díky své obratné a nevybíravé politice rozšířil svoje državy o část Rakouska. Stalo se tak díky vítězství nad českým králem Přemyslem II. Otakarem. Důležitou roli v jeho výbojích jak bylo tehdy obvyklé hrála i obratná sňatková politika a díky ní se z jeho dcery Guty stala česká královna. Po sňatku sedmiletého prince Václava s jeho stejně starou dcerou uběhlo devět let než přišla do Čech, aby se po boku svého manžela stala královnou. Je pravda, že otec Rudolf neponechal nic náhodě a dohlédl, aby o dva roky dřív v Chebu došlo k tak zvané "královské souloži" jinak též konzumaci sňatku, po které byl případný rozvod daleko obtížnější. Guta po svém příchodu do Čech nebyla nijak vítanou paní.

V živé paměti byla krutá porážka Přemysla II. Otakara na Moravském poli, stejně jako léta plenění země za vlády Oty Braniborského. Ani časy po návratu mladičkého Václava II. nepatřily ke klidným. Snadno ovlivnitelný chlapec nechal vládnout svého otčíma Záviše z Falkenštejna, kterého Gutin otec srdečně nenáviděl, poněvadž se bál jeho schopností, o nichž se vyprávěly legendy. Nenávist a strach z tohoto bezesporu zajímavého muže sdílela i jeho dcera. Za vše mluví událost, ke které došlo při jejich prvním setkání. Záviš - zemský správce regent - přinesl mladé královně znalý dvorských mravů darem nádherný závoj a ona nejenže se ho ani nedotkla, ale přikázala, aby byl okamžitě hozen do ohně. Mohlo to být pro Záviše varování, ale nepoučil se. Guta patrně přispěla k jeho odstranění, ale od vlastního strastiplného osudu ji to nezachránilo. Netušila, že jí zbývá od příchodu do Prahy pouhých deset let nelehkého života. Zatímco dny jejího manžela byly vyplněny rychlým učením vládnout zděděné zemi, ona během devíti let po jeho boku porodila deset dětí, z nichž se pouze čtyři dožijí dospělého věku. Moje babička říkala, že pro matku je nejhorší dívat se do hrobu svého dítěte. Když jsem poprvé důkladně prošla data narození jejích dětí, nechtěla jsem věřit svým očím a dodnes se mi při pohledu na ně svírá srdce. Jak mohla tato vlastně ještě dívka vůbec přežít až do pětadvaceti let? Jak po těch neustálých těhotenstvích vypadala ona a děti? Jistě nestrádala jako ženy z lidu nedostatkem jídla, měla kojné, služebnictvo Nevím, jestli se manželé milovali. Možná? Snad? Ona podle tehdejšího obyčeje plnila svou povinnost k rodu Nedá mi to a odpusťte, že místo jakéhokoli komentáře uvedu víceméně suchá fakta o jejích dětech. Spíše ženy si budou moci učinit představu o životě princezny, jejímž otcem byl římsko-německý král a manželem jeden z nejschopnějších českých králů.

Než vraťme se k jeho sotva sedmnáctileté manželce. Devět měsíců po příchodu do Prahy se narodí první z jejich dětí a hned chlapec-dědic. Je 6. květen roku 1288, dostane jméno mytického zakladatele rodu Přemysl a Otakar po slavném před pouhými deseti léty tragicky zahynulém dědečkovi. 10. prosince téhož roku k žalosti rodičů umírá. Za 16 měsíců 6. prosince 1289 se mladičké matce narodí dvojčata - chlapec a holčička. Ten dostane jméno prvního českého zemského světce Václav v pořadí III., bude posledním mužským potomkem rodu a zemře rukou neznámého vraha 4. srpna 1306. Holčička jménem Anežka bude jako batole zasnoubena Ruprechtu Nassavskému a zemře někdy po roce 1290. Rok po nich se narodí Anna 15. října 1290 provdána za Jindřicha Korutanského se stane nakrátko českou královnou a umírá ve třiadvaceti letech. Za 14 měsíců - 20. ledna 1292 spatří světlo světa čtvrté dítě opět holčička. Dostane jméno Eliška a v jejích dětech s Janem Lucemburským pokračuje rod Přemyslovců po přeslici až do 15. století. Sama zemře v osmatřiceti letech na tuberkulózu jako její otec. Začátkem března 1293 se narodí holčička, patrně slaboučká, neboť umírá po pěti měsících, nesla jméno po matce Guta - v českém prostředí Jitka. Za pouhých 11 měsíců 26. února se narodí tentokrát chlapeček Jan I., umírá za pouhé čtyři dny. Matce je 23 let a hošík je jejím šestým dítětem během šesti let. Organismus, byť mladý, musel být už velice vyčerpaný. Rok nato 21. března 1295 opět chlapec, dostane se mu jména Jan II. Zemřel, když mu byl rok a půl, ale to už byl na světě předposlední potomek, dceruška Markéta, narozená 19. února 1296. Vdána do sousedního Polska zemřela v šestadvaceti letech. V roce 1297 je Guta opět těhotná, někdy v dubnu nebo květnu se jí narodí desáté a poslední dítě neznámého jména a pohlaví. Její manžel rozhodne uspořádat korunovační obřady. Přijíždí řada významných hostí. Při slavnostním obřadu 2. června v bazilice sv. Víta jí mohučský arcibiskup vsadí na hlavu královskou korunu. Poměrně stručná kronikářská zpráva konstatuje, že královna zemřela v šestinedělí vysílena porodem i účastí na korunovačních slavnostech za pouhých 16 dní 18. června 1297. Místo posledního odpočinku spolu s posledním dítětem našla v hlavním chrámu Anežského kláštera na Starém Městě pražském. Půjdete- li někdy do těchto míst, vzpomeňte pod nádhernou raně gotickou klenbou osudu Guty-Jitky Habsburské, oběti sňatkové politiky tehdejších vládců a její tchyně krásné Kunhuty Haličské. V životě k sobě nestihly přilnout, ve smrti našly tu společný kout.

Jana Volfová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012