Kompaktáta - 20. červenec 1436

11-12 2006 Dějiny česky
obálka čísla

Všechno jak v běhu lidského života, tak v historii, má svůj počátek, průběh a konec. Název a datum uvedené v titulu mnohému čtenáři neřekne nic nebo jen málo. Možná hodiny dějepisu o husitství a Prokopu Holém, který stál v čele husitů po smrti Jana Žižky. Od chvíle, kdy ve švýcarské Basileji česká delegace reprezentující kacířské Čechy přesvědčila nejvyšší představitele katolické církve o své pravdě, uplynulo víc než půl tisíciletí.

Kde měla kompaktáta svůj počátek? V roce 1420 se konečně všichni, kdo reprezentovali duchovní elitu husitů, shodli na programu hnutí, proti němuž stál jak nekorunovaný český král Zikmund, nejmladší z rodu Lucemburků, tak katolické duchovenstvo, šlechta, měšťané a nejvyšší hlava církve papež.

Když dnes čteme obsah čtyř artikulů (článků), ani se nedivíme.

Článek 1.

Svobodné kázání božího slova po celém království v českém jazyce bez zásahů svaté stolice (rozuměj papeže) a podle bible.

Článek 2.

Podávání svátosti oltářní pod obojí způsobou, to znamená víno (krev Páně), chleba (tělo Páně) jak kněžím, tak věřícím. Přijímáním pod jednou pro věřící jenom chleba bylo zavedeno až ve 13. století katolickou církví, která se tehdy s konečnou platností rozešla s pravoslavím. Tuto skutečnost zjistili univerzitní mistři pražští okolo roku 1413-15 a označili přijímání pod jednou jako dodatečný nálezek lidský a vyzvali církev, aby se vrátila k přijímání pod obojí jako výrazu odstranění přehrady mezi duchovními a věřícími. Symbolem tohoto článku se stal kalich.

Článek 3.

Odnětí světského panování duchovenstva nad majetkem a požadavek jeho návratu k apoštolskému způsobu života, to znamenalo k chudobě a duchovní službě věřícím.

Článek 4.

Trestání smrtelných hříchů u všech, bez rozdílu stavu, světskými soudy. O tento článek se vedly spory mezi umírněným a radikálním křídlem.

Je třeba přiznat, že obsah čtyř artikulů o sto let předběhl evropskou reformaci. Kdyby - ale to dějiny neznají - byly artikuly uznány stranou protivnou, jak ve století 15., tak 16., nemuselo dojít k náboženským válkám, které jako každá válka mezi občany, kdy často stojí syn proti otci, bratr proti bratru, jsou nejkrutějším konfliktem s následnou hospodářskou i kulturní devastací. Než vraťme se do první poloviny 15. století. Po 14 letech husitských válek, jako už tolikrát, se revoluční hnutí zahubilo samo. Předposlední květnový den 1434 u malé vesničky Lipany ve středních Čechách, stáli proti sobě husité s husity. Stejná taktika, stejné zkušenosti, stejné zbraně a jako vždy stejná zhouba a podobný výsledek. Zbyli jen poražení. Následky demoralizace celé společnosti, ztráta ideálů. Z přeživších velitelů se stali samolibí bezostyšní zbohatlíci.

Bitva u Domažlic

Co svět světem stojí, bojovníci za spravedlivější svět zapomínají, že lidé nejsou andělé. Ti husitští získali jediné. Respekt před jejich válečným uměním donutil nejvyšší představitele katolické církve k jednání. Nebylo ani krátké, ani jednoduché. V roce 1431 byl svolán koncil - shromáždění, sněm, jehož závěry byly závazné pro všechny členy katolické církve. Sešel se ve švýcarské Basileji. Husité v čele s Prokopem Holým požadovali, aby s nimi bylo jednáno jako s partnery, nikoli jako s žalovanými. Účastníci sněmu váhali a nakonec se rozhodli vyhlásit pátou křižáckou výpravu proti kacířským Čechám. Většina možná ví, jak dopadla i díky slavné Alšově kresbě Křižáci u Domažlic. Traduje se, že všichni včetně papežského legáta Julia Cesariniho (jak symbolické jméno) uprchli. Prý už při pouhém zaslechnutí husitského chorálu Ktož jsú Boží bojovníci. Píseň byla původně návodem pro první dobrovolníky husitských houfců jak se mají chovat v bitvě. Zachovalo se ještě jedno pozoruhodné svědectví o Bitvě u Domažlic. Až si ho přečtete, možná vás napadne to, co mne. Není- li dávná krutá zkušenost z husitských válek historickou pamětí, která nás vede k tomu brát do ruky zbraň až když jde o nebytí? Zapsal ji kronikář Václav Vavřinec z Březové:

"A tehdy meč se změní v pluh a oštěp v srp, jak slíbil Bůh, a zbraně se pak roztaví ve zvony, jež nás pozdraví, národ, již meče nezdvihne, souseda válkou nestihne neb krásou míru soužití budou se všichni těšiti."

Doufám, že není třeba komentáře

Koncil Basilejský

Po bitvě - nebitvě u Domažlic se výrazně změnil tón listů, kterými byli z koncilu v Basileji zváni představitelé husitů k jednání. Místo výhrůžek ba hrubých nadávek nastoupila slova o křesťanské lásce, nabídka příměří a rovnocenného postavení. Přípravná jednání proběhla v Chebu. Vyslanci koncilu zaručili svobodný návrat českého poselstva a autoritou v diskusi měl být "zákon boží a jednání Kristovo, apoštolů a prvotní církve." Poprvé v dějinách katolické církve byl dán souhlas k tomu, aby kacíři do té doby pouze upalovaní byli pozváni k jednání. Podařilo se to pouze Čechům, neboť hranice plály ještě dlouho po Basilejském koncilu. Prokop Holý před cestou do Basileje uzavřel příměří s okolními státy, ale žádosti o rozpuštění vojsk nevyhověl. Věděl jistě proč. V září 1432 na sněmu v Kutné Hoře bylo jmenováno 15 členů k jednání na koncil. V prosinci téhož roku se delegace vydala na cestu, začátkem roku následujícího dorazili do Basileje. Čekalo je slavné uvítání. Hostitelské město se snažilo vyhovět i požadavkům delegace z Čech umluveným v Chebu. Po dobu jejich pobytu byly zakázány hazardní hry, veřejné pití alkoholu, prostituce a řada dalších radovánek patřících k životnímu stylu středověkých měst. Dlužno říci, že se po straně těmto přáním vysmívali stejně jako strohému oblečení členů poselstva bez ozdob a módních doplňků. Delegace z kacířských Čech pobývala v Basileji tři měsíce. Během této doby její mluvčí Prokop Holý zvaný Veliký a Jan Rokycana získali díky úrovni jednání, na jaké vedli disputace s oponenty z řad katolické církve, přes přátelské přijetí a dobrý dojem pouhou dohodu o pokračování na půdě českého království. V čele Basilejského sněmu stál obratný řečník, prelát španělského původu Jak Palomar.

Obě strany se usnesly pouze na přijímání pod obojí, ostatní články byly zatím odsunuty na pozdější dobu. Je zajímavé, že jedním z členů na české straně byl Petr Payne řečený Engliš, který brilantně obhajoval nejméně přijatelný článek třetí o zákazu světského panování církve a návratu k původní apoštolské chudobě a službě věřícím. Návrat českého poselstva na první pohled vypadal jako vítězství. Málokdo tušil, že do roka se podaří husitské hnutí rozdělit pod záminkou, že kacířské Čechy budou přijaty zpět do náruče katolické církve. Svoje sehrála patrně i únava z dlouhých nemilosrdných válek. Bratrovražedná bitva u Lipan původně krásný ideál o nápravě církve zcela zlikvidovala. Na pomníku v místě bitvy postaveném r. 1881 dávno po onom 30. 5. 1434. roku ne nadarmo stojí "Kdož zastavíš se zde, zamysli se, kam vede nesvornost národa. Ó, místo bezmezného zármutku? Lipany výstrahou."

V bitvě našel smrt Prokop Holý, který zůstal ve stínu obou Janů - Husa a Žižky - vzdělaný, dobrý diplomat, skvělý řečník, jenž dokázal obhájit zemi před hrozbou křižáckých vojsk. Po bitvě proběhla složitá jednání, jejichž výsledkem bylo přijetí Zikmunda Lucemburského za krále. Stalo se tak poté, kdy v létě r. 1436 na jihlavském sněmu došlo k vyhlášení Kompaktát. Konec kompaktát Z původního programu čtyř artikulů v nich

Konec kompaktát

Z původního programu čtyř artikulů v nich zůstalo přijímání pod obojí. Na deskách, které byly r. 1437 umístěny na zdi kaple Božího těla, která stávala na Dobytčím trhu (Karlově náměstí) našikmo proti dnešnímu kostelu sv. Ignáce. V kapli byl poprvé čten jejich text: "Léta 1437 z rozkazu císaře Zikmunda a legátů basilejských v tomto kostele hlášeno česky, latinsky, uhersky, německy, že Čechové a Moravané Tělo boží a krev pod dvojí způsobou přijímajíc jsou věrní křesťané a praví synové církve."

Dnes jsou kopie desek ze začátku 17. stol. uloženy v Národním muzeu. Kaple byla zbořena v 19. století, aby nepřekážela komunikaci z Ječné do Resslovy ulice.

A přesto, že nejvyšší orgán katolické církve koncil takto rozhodl, už za 26 let 1462 papež Pius II. prohlásil Kompaktáta za neplatná s tím, že byla udělena jedné generaci husitů a svolává proti Českému království křížovou výpravu. Dlužno poznamenat, že neuspěl. Tvrdohlaví Češi rozhodnutí nerespektovali a hrdě nesli odium "kacířské země". Kompaktáta byla zrušena až 1567. Měla je nahradit Česká konfese vytvořená reprezentanty členů Jednoty bratrské a Utrakvistů. V duchu renesance vzdělaný Aeneas Sylvius Piccolomini, papež Pius II., který neměl ve své Kronice české pro husity dobré slovo, přiznal "? že mnohá husitská žena zná a umí vyložiti boží slovo lépe než katolický kněz?"

Jana Volfová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012