Emila Medková

    Výstižný název retrospektivní výstavy připravené Galerií hlavního města Prahy (Dům U Kamenného zvonu -- do 6. ledna 2002), která představuje jednu z nejvýznamnějších fotografek 2. poloviny 20. století. Již při studiu na Státní grafické škole -- obor fotografie u předního českého fotografa Josefa Ehma -- se objevil její zájem o věcnost, kvalitu povrchů a materiálů, o přímý nezkreslený autentický záznam. Začala objevovat svůj svět dvěma stěžejními uměleckými přístupy: surrealismu a Skupiny 42 -- ten měl významné představitele ve Štýrském a v Miroslavu Hákovi a Medková reagovala svým pohledem na tytéž motivy. Přístup k městskému prostředí přerušila u ní silná fascinace inscenovanou fotografií, částečně pod vlivem setkání s nastávajícím mužem, malířem Mikulášem Medkem, s nímž koncem 40. let vytvořila více nezapomenutelných cyklů. Zároveň se seznámila se skupinou autorů kolem Karla Teiga: s Vratislavem Effenbergerem, Josefem Istlerem, Liborem Fárou, Karlem Hynkem aj., kteří jsou na výstavě pro srovnání zastoupeni svými díly. Přátelství trvalo do konce života. Hlavně Effenberger -- po smrti Teigově -- rozvíjel jeho mnohé podněty a patřil k předním interpretům a zastáncům tvorby Medkové. Tak se objevila v samizdatových sbornících Znamení zvěrokruhu (od r. 1951), např. "Lev" prezentoval její tvorbu obsáhlým průřezem aktuálních fotografií, z nichž příkladně Vodopád vlasů, Černoch, Stínohry Torzo ad. projevují silný základ a zájem o výtvarné umění, že nacházela v realitě volné souvislosti s malířským dílem Dalího, Toyen a Margitta, že objevovala analogii tělesných fragmentů -- obrysů hlav a očí -- ve vnější realitě. Tyto cykly vrcholící v četných Stínohrách náhle končí a od r. 1951 jsou nahrazeny zájmem o město-periferii. Jsou syrovější a méně poetické: zlomovou fotografií je Zeď jako ustálený způsob pohledu, nic nezkreslující. Po širších sériích se stále více Medková zajímala o detail, samostatný a žijící svým životem. Vnější realitu se snaží identifikovat co nejtěsněji se svým vnitřním motivem. Rozvíjí tři základní cykly: Záznamy, Zavřeno a Zdi, později připojuje Znaky, Oči a Škvíry bez pevných hranic. Prezentuje se v dalších sbornících "Objekt", pro něž navrhuje obálky se svými fotografiemi. Přelom padesátých a šedesátých let přinesl Medkové výrazný zájem o znak (souvisel s tehdejší oblibou Franze Kafky), o labyrint. Konečně na zač. 60. let probíhá několik samostatných výstav autorky a vznikají zralé snímky se smyslem pro detail i černý humor. Motivy hraničí až s ;abstrakcí, v realitě se v lidské tváři zdůrazňují oči (Oči, Maska) jako prohlubně ve zdi. Zaslouženě Medková proto vystavuje v Miami Museum of Modern Art (1963) a vychází o ní prvá monografie od Jana Kříže, který připravil více jejích samostatných výstav v Čechách, ale začaly i příprav ypro expozice v zahraničí.
    Medková, od padesátých let fotografka Prahy, koncem let 60. začala hledat možnosti navrácení se k širšímu celku: impulzy jí poskytly zahraniční cesty -- do Paříže (vznikl cyklus Paříž nesoucí stále prvky znakosloví) do Itálie (v Kulisách se zaměřila na architektonické celky). Vratkost reality a zpochybnění samotného způsobu vnímání reality jsou hlavními motivy, jako by se chtěla dostat až za ono prázdno, vůči němuž jsou snímky vymezeny, a to vyvolalo protipól: prohlubující se možnosti viděného. Důležitý je proto "Na zámku La Coste", volně evokující známý obraz Toyen, neboť ta byla vizuálně velice blízká Medkové, jejímž celým dílem prolíná stále. Vyhrocené kompozice a zároveň zájem o mizející a zanikající realitu jsou charakteristické pro poslední tvůrčí období fotografky, která se k nim vrátila po několikaleté přestávce, kdy pečovala o těžce nemocného muže, který v roce 1974 předčasně zemřel.
    Celoživotní dílo Emily Medkové vystavené v Praze představuje její pozoruhodnou energii a zároveň připomíná dobové paralely s ;malbou, kresbou, grafikou, plastikou i filmem.
    V nově otevřené prodejně GHMP (v Domě U Kamenného zvonu) je možné zakoupit i portfolio (21 kusů -- 6 autorských a 15 k volnému prodeji každé sestávající z 10 snímků E. Medkové).