Rudolf Kremlička se vrací

11-12 2006 Kultura česky
obálka čísla

Vysoký sportovní typ, vždy pečlivě upravený, s cigaretou a bambusovou holí. Na půdě Mánesa a později Umělecké besedy vždy vášnivý diskutér, přítel nebo odpůrce kolegů umělců. To je malíř Rudolf Kremlička (1886 - 1932), stěžejní osobnost českého moderního malířství 20. století - po padesáti letech znovu připomínaná soubornou výstavou Galerie hlavního města Prahy, mnoha státních i soukromých institucí.

Svůj talent Rudolf Kremlička mohl rozvíjet již na pražské AVU v ateliéru Hanuše Schwaigera: ovlivnil jej znalostí starých holandských a flámských mistrů i staromistrovských technik figurální tvorby. Mistr moderní krajinomalby Antonín Slavíček osobním přátelstvím předurčil ranou výtvarnou orientaci kolegy: za deset let v Kameničkách Kremlička dokázal vytvořit figurální pracovní typy, které na výstavách a v tiscích Zlaté Prahy získávaly oblibu u sběratelů. Při zahraničních pobytech (1910 - 1912) studoval v Holandsku staré mistry, v Paříži impresionisty a poimpresionisty (Manet, Corot), obdivoval Picassa: stejně jako Mattiss ve Francii, Kremlička doma Picassa - na rozdíl od jiných nenapodoboval, což i jemu přineslo uznání.

Zlom v Kremličkově tvorbě znamenal obraz Děvče v bílém živůtku (1915) novým malířským přístupem, čerpajícím z moderní francouzské malby. Autor nově rozvíjel civilní portrét, krajinu i zátiší, k nimž se vracel celý život. Především však ztvárňoval ženské postavy a akty: ovlivněn Degasem, ale již svým nezaměnitelným způsobem vytvořil sérii tanečnic, jež mu zajistily členství v poválečné skupině Tvrdošíjných. Po prvním aktu Nany (1918) následovaly ženy před zrcadlem (Po plese, Česající se děvče, V divadelní šatně, Myjící se žena aj.). Motivy "pracovní" (Myčky, Pradlena): pro malířskou čistotu a poetiku pohledu na skutečnost kladně hodnocené skupinou tehdy nejmladších autorů Děvětsilu. V 90. letech měl již Kremlička v českém malířství významné postavení, které upevnil prodejem Myjící se ženy (1924) do pařížského Lucemburského muzea. Vyšel jeho výbor z kreseb, první monografie s předmluvou pařížského historika umění Faureho. V jeho díle se začala výrazně projevovat smyslovost, skrytá v mnohafigurálních toaletách. Krajiny a portréty dostaly novou formu. Umělec, podruhé ve Florencii, vytvořil soubor městských a krajinných motivů s mnohem výraznější otevřeností a barevností.

Nová názorová forma v cyklech toalet, krajin a portrétů, představená na výstavě Mánesa (1927), a autorova nečekaná kvantita tvorby proti předchozímu velmi autokritickému období byla kritizována. Kremlička na kritiku (i nemoc) "odpovídal" cestami: v Alpách tvořil obrazy s horskými jezery, v Normandii a v Bretani plátna s krajinami. Maloval figury, znovu novozákonní motivy Máří Magdalény. V návrhu mozaiky pro pasáž paláce Fénix (1931) rozvedl svůj starší obraz Ženy na břehu (1925). Vytvořil "živočišná" plátna Víkend a Koupající se ženy v novém podání smyslového vnímání. Několik měsíců před skonem (1932) mu uspořádala Umělecká beseda, do níž vstoupil, soubornou výstavu.

Výstava Rudolfa Kremličky - v Domě U kamenného zvonu (do 21. ledna 2007), přináší ve 140 obrazech, 100 kresbách a grafických souborech všechny polohy jeho tvorby: rané žánrové výjevy, proslulé toalety, smyslné akty, niterné krajiny a dokonalé portréty. Vyšla i dvoudílná monografie o něm a s ním se 450 reprodukcemi.

Olga Szymanská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012