Panenky našich babiček

11-12 2006 Kultura česky
obálka čísla

Pro inspiraci, co nadělit pod stromeček dcerce, vnučce, či jiné malé slečně ve vašem okolí můžete jít i do muzea. Na Florenci, v Muzeu hlavního města Prahy, připravili na adventní období milou výstavu - snad nejen pro něžnější polovinu lidstva. Vždyť ani pánům neuškodí podívat se, s čím si hrály jejich babičky. Třeba také trochu zjihnou a zapřemýšlí, zda z těch starých časů nebylo by dobré něco uchovat. Třeba galantnost a velkorysost - dnes téměř přežité mravy z dob, kdy panenky nosily slunečník, česaly se jako komtesky a šatičky měly samou krajku.

Tři sběratelky, Alena Doležalová, Hana Hodková a Iva Jíhlavcová, jejichž panenky tvoří základ výstavy, znají dobře historii výroby těchhle holčičích hraček v Evropě. Musí si také umět poradit s náročnými opravami panenek, které utrpěly historický úraz. Vystavené jsou povětšinou panenky staré přibližně 50 - 150 let, ty novější, jichž sběratelky vlastní také hodně, se na výstavu nedostaly. Panenka jako hračka, ale i jako kultovní předmět, je však mnohem a mnohem staršího data. Figurky podobné panenkám byly nalezeny v hrobech starých Egypťanů, dívky v antickém Řecku panenku obětovaly bohům před svatbou na znamení konce dětství. Dnešní význam hračky pro dívky (latinsky pupe je malé děvče) mají panenky až od 18. století.

Známé úsměvy

Už při prvních krocích mezi skleněnými vitrínami plnými různě oblečených a krásně upravených starých panenek vás napadne: tenhle úsměv já přeci znám! Po bližším prozkoumání si uvědomíte, že obličejíčky panenek starých víc než 100 let jsou vlastně velmi podobné těm, které znáte ze svých domovů. Po mamince, po babičce. Ty vaše rodinné panenky třeba ani tak staré nejsou, ale jejich výrobci viditelně vycházejí z předloh dřívějších, starších. Tak třeba hned v první vitríně sedí moje Barborka a Ivanka. Pravda, mají jiné, historičtější šatičky, než měly ty dvě, které jsem měla nejraději, ale jsou to téměř ony.

Čtu si, že jejich výrobcem byla firma Armand Marseille z Francie. Panenky z téhle firmy (většinou porcelánové, ale i jiné) jsou na našem území nejrozšířenější.

Šaty dělají panenku

Různé holčičky, slečny i mladé dámy si tu posedávají v křesílkách či klábosí v hloučku v šatičkách opravdu nejrůznějších stylů. Od těch obyčejných, řekněme chudších, přes úbory měšťanských dívek s mašličkami a volánky až po malé zámecké komtesky v naparáděných sukních s vyčesanými vlásky. Panenky v nejrůznějších krajkových šatičkách mají někdy i malý šperk: brož, náhrdelník či náušnice. Panenek - chlapečků se najde jen pár. Zato je tu jeden roztomilý čertík Marbulínek i s růžky. (Znáte tu krásnou veršovanou knížku o Marbulínkovi? Byl to dětský hit první republiky.) Samozřejmě najdete i panenky krojované - německého, ale i českého původu. Ty odrážejí vlastenecké vzepětí po vzniku republiky.

Trocha panenkové historie

Známé porcelánové hlavičky a k nim látková tělíčka. Největšími výrobci porcelánových panenek byly Francie a Německo, panenky vyráběné před rokem 1918 na našem území mívaly označení Made in Austria a vznikaly v továrnách ve Slavkově či v Dubí.

Jiné panenky jsou celé látkové nebo i celuloidové, ty vznikaly především v Americe a v Německu od roku 1890. Celuloidové panenky jsou ale křehké, je s podivem, že se jich vůbec tolik dochovalo nerozbitých, soudí vystavovatelky. Vzpomněla jsem si na název "plaváček", protože tak svoji celuloidovou panenku s blonďatými namalovanými vlásky nazývala moje maminka. Asi proto, že tyhle panenky jsou lehké, a když je holčičky chtěly koupat jako miminka, plavaly ve vaničce.

Panenky s opravdu krásnými obličejíky vyráběla firma Gottschalek v Německu. Mají kompletní kloubové tělo, porcelánovou hlavičku a ty nejhezčí byly vyrobeny mezi roky 1890 - 1925.

A trocha exotiky

Jedna vitrínka je zabydlena panenkami "orientálkami". Trošku překvapí miminko s šikmými očíčky i další postavičky s černými vlásky, japonskými slunečníčky a vějíři. V jiné vitrínce se na nás směje malá černoška - také téměř stoletá panenka, už tehdy snad vychovávající ke snášenlivosti? A nejlegračnější exponát? Asi určitě panenka, která se neuvěřitelně živě a skutečně šklebí. Její grimasa rozesměje každého návštěvníka, nejvíc děti.

Kočárky, postýlky, kolíbky, nádobíčko

To všechno patří k životu panenek zcela nerozlučně. Ale také proutěné židličky, hračky pro panenky - a nakonec i ta spousta už zmiňovaných šatiček. Zkrátka tenhle svět pro malé holčičky je krásný a idylický. Panenka je v něm předmětem lásky a péče, může to být i kamarádka a důvěrnice. A proto je věčná, i když dnes vypadá trochu jinak. Ale inspirace pro vás, kteří byste panenkou chtěli obdarovat, je tu veliká. Vždyť i dnes se dají sehnat panenky oblečené do "historických" šatiček a jsou velmi pěkné. Anebo - a to ještě lépe - mohou maminky či babičky vytáhnout ze spodních šuplíků zbytky záclon, krajek a krásné barevné odstřižky, a zkusit oblíbené panence vaší slečny něco pohádkového spíchnout. Jde to dobře a není to tak těžké jako ve velkém, na sebe. A efekt je zaručen. Přidejte panence vaši starou brož či korálky a uvidíte tu radost v dětských očích!

Důležité informace

z muzea nakonec:

Langweilův model Prahy je od 9. 10. 2006 do 30. 3. 2007 z důvodů digitalizace veřejnosti nepřístupný.

Otevírací doba

o Vánocích v budovi muzea na Florenci:

24. a 25. 12. 2006 - zavřeno, 31. 12. 2006 a 1. 1. 2007 - zavřeno. Jinak jste vítáni denně kromě pondělí od 9.00 do18.00 hodin.

Martina Fialková

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012