Rozloučení s hrdinou - válečným stíhačem Františkem Fajtlem

11-12 2006 Aktuality česky
obálka čísla

Byli tak mladí, tak nezkušení životem, vlastně chlapci, když se přihlásili do R. A. F.

V jejich chlapeckých obličejích byla lehkost křídel letadel, ale byla tam i nesmírná tíha za jejich zmrzačenou zem. Nikdo nepopíše jejich pocity, když museli zvládat smrt svých nejbližších, lítost nad smrtí kamarádů, odpovědnost za provedení válečných rozkazů a jejich touhu po životě a lásce. Jejich životy jsou směsicí závratí i strachu ze života i smrti.

Dali vždy přednost boji za svobodu. Jestliže boj znamená smrt, volili raději smrt, než by se smířili s okupanty. Někdy slyšeli hlasy svých nejbližších ve spánku, viděli jejich tváře, tak jak se s nimi loučili, tváře jim tak drahé, které byly daleko. Neměli o nich žádných zpráv. Žijí? Nežijí? Jejich myšlenky vyvolávaly nekonečné otázky, na které nebyla odpověď. Někdy měli pocit, že nikam nepatří. Domov, který měli v srdci, byl už jen vzpomínkou, obrazem něčeho, co už nebylo.

Často se propadali dolů, do nekonečných hloubek svých pocitů, aby znovu našli odvahu pro boj. Pak se jejich pohledy zostřily, emoce ustupovaly, boj se stával náplní jejich života. Pod zasypanou katedrálou minulosti našili novou sílu, jež je zpevnila. I když jejich rty šeptaly ve spánku jména drahých, po probuzení vstali do nového boje za svobodu, nesmlouvavě a tvrdě. Někdy ten stesk po vlasti a drahých zůstával, stesk, jenž svírá dech a nutí k pláči, byl však velmi dobře zakryt.

Ač tak mladí, byli to praví muži. Pro nás, pro které zachránili budoucnost, byli a jsou největší hrdinové

(Ukázka z knihy Libuše Konrádové "Byl jsem letcem R.A.F.)

František Fajtl zemřel 4. října 2006 ve věku 94 let. Autorka cestou z jeho pohřbu napsala:

Slunce pozlatilo podzimní listí a vysoké stromy v korunách. Píše se 13. října 2006. Odcházela jsem ze strašnického krematoria, abych unikla davu lidí i černé barvě. Třpytící se modrá obloha vytvořila jakousi fatu morganu, po které jsem vztáhla ruku. Slyšela jsem hukot motoru známé pro mne stíhačky a Fajtlův krásný obličej se na mne usmíval, zatímco rukou mával na pozdrav. Bylo to jako rychlý lehounký vánek, zatímco obloha se začala pokrývat bílými mráčky, až vše zmizelo.

Odcházela jsem domů už ne se smutkem jako tam uvnitř v pohřební síni, ale s pocitem, který mne léta napřimoval a ukazoval cestu. Hrdinství příslušníků R.A.Fu, jejich vlastenectví a čestnost.

Čest vaší památce, pane generále, spěte sladce. Hrdinové neumírají, jste s námi a my nikdy nezapomeneme.

Jan Šinágl napsal:

Dnes jsem se zúčastnil posledního rozloučení s generálporučíkem Ing. Františkem Fajtlem ve Strašnickém krematoriu v Praze. Zúčastnil se i prezident republiky a zástupce britského královského letectva pan David Cousinc. Skvěle promluvil Zdeněk Svěrák, který se na přání rodiny Fajtlových přišel se slavným veteránem rozloučit i za veřejnost. Ve své řeči vyzdvihl zejména Fajtlovu rytířskou "jednotu myšlenky a činu". Mimo jiné řekl: "Vojáci druhé světové války odcházejí do učebnic dějepisu a na stránky memoárů. Nenechme je ale odpočinout a vyprávějme o nich našim dětem a vnukům. Ten jejich vzor potřebujeme a budeme potřebovat. Zůstaňte s námi pane generále!" Generál Fajtl ani v dobách perzekuce nezapomněl, na co přísahal. Síla jeho charakteru mu pomáhala přežít i nejtěžší komunistické vězení na Mírově. Škoda, že organizátoři nebyli schopni zajistit dostatečně silné ozvučení. Většina starších, pokud nebyla přímo vpředu, neslyšela, a ti co stáli venku už vůbec ne. Proto také nemohu poskytnout celý přepis řeči pana Svěráka z důvodu nekvalitního zvukového záznamu. To bylo podstatným kazem jinak důstojného rozloučení. Jednalo se o neschopnost či záměr? Tím druhým bylo nezaznění druhé časti Československé hymny. (Jeden starší pán omdlel, snad vše dobře dopadlo?) Generál František Fajtl byl Čechoslovák, bojoval a nasazoval svůj život za Československo! Bylo mi ctí smět druhou část hymny zazpívat - a povinností. Několik jednotlivců se ke mně přidalo. Mezi nimi i Čechoameričan, spisovatel Jan Beneš. Díky i jim za vyslání posledního pozdravu panu generálovi. Bude nám chybět! Dcera pana generála Fajtla to nemohla vyjádřit krásněji:

"Táta nastoupil svoji poslední cestu - do svého modrého nebe."

- es -

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012