Nejen houbami živ jest člověk...

O české vášni sbírat a konzumovat houby se toho už napsalo hodně. Především o tom, jak nás "svět" v této vášni nechápe. Nepochybně máme ale více podobných slabostí, i když nejsou tak nápadné. Jednou z nich je ...dršťková polévka.

Impulsem k tomuto článku byla naše letošní rodinná dovolená. Chystali jsme se do Kanady a v Torontu jsme byli pozváni ke Zdeně Salivarové a Josefu Škvoreckému. Před odletem jsem dostala stručný, ale naléhavý email od Zdeny: "Jíte dršťkovou polévku?" Mě se ptát nemusela, ale moje rodina je holandská, takže dotaz byl na místě. Odpověděla jsem, že jíme všecko a opatrně jsem dcery a manžela do tajů dršťkové polévky, kterou nikdy předtím neochutnali, zasvětila. Když se dozvěděli, že jde o žaludky přežvýkavců, poněkud pobledli. Ale protože skutečně jedí všecko a v nejkrajnějším případě to aspoň ochutnají, sdělila jsem Zdeně že ano, a mně osobně už se sbíhají sliny. A věděla jsem proč.

Proto mi teď dovolte malou odbočku. Zdena a Josef Škvoreckých napsali v minulých letech detektivní pentalogii s tituly Krátké setkání, s vraždou, Setkání po letech, s vraždou, Setkání na konci éry, s vraždou, Setkání v Bílé dámě, s vraždou a Setkání v Praze, s vraždou. Nejsou to běžné detektivky, ale detektivní romány, protože v nich nejde jen o prosté rozluštění vraždy v určitém prostředí, ale protože mají ještě další dimenze, které se týkají kanadskoamerické (a v posledním díle i české) společnosti, emigrace, etnických rozdílů, jazykových jevů (např. anglicizmy, neologizmy a slovní hříčky), hudby klasické, ale hlavně jazzové, různých reálií: zbraně, auta, drinky - a kulinárního umění, především ve IV. dílu. Zde, vzhledem k vybíravé klientele luxusního hotelu Bílá dáma, se píše i o dršťkové polévce.

V kuchyni jsem zastihla personál, všechny ženské v čepečcích a oba kuchtíky ve vysokých čepicích. Stáli bezradně u pracovního stolu... s hromadou žaludků." Co s tím máme dělat?" zatřásla Anette kučeravou hlavou v čepečku..."Tohle přece anglický Kanaďani nejedí. Kravský vnitřnosti! Ani Američani, leda talijánskýho původu. Máme z toho vyrobit Trippa milanese? To jim snad - snad ! - vadit nebude, většinou to jedli v Itálii."

"Ne, Anette," řekla jsem. "Budeme tomu říkat Suppa Habsbourgiana, vyhlášená lahůdka císaře Franze Josefa. Nezapomeňte to napsat do menu. Jinak se to dělá stejně jako Trippa milanese, jenom se to jinak koření a tak moc se to nezahušťuje. O to se postarám sama. Hlavně, ne abyste hostům prozradili, že jsou to dršťky! Musíme to také připomenout číšníkům... A kdyby se někdo ptal, řekněte, že je to zvláštní druh sépie, která má červený inkoust. Tu červeň docílíme paprikou."

Hosté v Bílé dámě si nesmírně pochutnali a nejinak tomu bylo i s námi v Torontu. Polévka se zamlouvala všem, tedy i novicům - a já jsem si pochopitelně dala nášup. Takto nalákáni jsme se o několik týdnů později rozhlíželi i v českých restauracích po této lahůdce, avšak běda, nikde ji nevedli. V Jičíně ale měli u řezníka dršťky! Že bych je zakoupila a vzala sebou domů? Naštěstí jsem zůstala při smyslech. V tom vedru to vézt stovky a stovky kilometrů... Ale objevila jsem v supermarketu TESCO aspoň surogát: hotovou polévku ve sklenici, s kousíčky žaludků. Když jsem do ní doma přisypala majoránku a očesnečila ji, byla dobrá. (Ale zdaleka ne jako ta Zdenina.)

Po těchto zkušenostech jsem se rozhodla své znalosti o dršťkách prohloubit. Čistě teoreticky, protože v Holandsku i v Belgii se dršťky seženou jen pro psy.

A dozvěděla jsem se zajímavé věci.

Že jsou dršťky část předžaludků přežvýkavců mi bylo známo, ale lehce mě překvapilo, že tito jsou i ve velké míře zodpovědni za skleníkový efekt, neboť při trávení říhají metan a kysličník uhličitý. Taková kráva ho prý vyprodukuje více než 500 l denně! *)

Ale vraťme se k něčemu estetičtějšímu.

Mylně jsem se domnívala, že svět se příliš o konzumaci drštěk nezajímá. Pravý opak je pravdou. Jen namátkou: dršťky opěvoval již Homér. Dle jeho sdělení byly připraveny jako pocta Achillovi, hrdinovi Trojské války. V 11. století zas měly být příčinou sporu mezi Vilémem Dobyvatelem a tlustým, smyslným francouzským králem Filipem I. Jejich konzumaci by se však, vzhledem k těžké stravitelnosti, měli vyhýbat dyspeptici a lidé stižení dnou. Jak dalece nestravitelné dršťky jsou a co to může způsobit, nám ilustruje F. Rabelais v satirickém románu Gargantua a Pantagruel: po požití drštěk Gargamelle promptně porodila Gargantuu (poněkud neobvykle, a sice uchem). Dršťky se konzumovaly a konzumují po celém světě a recepty se tedy značně liší podle místních chutí i podmínek. Jen namátkou: ve Francii se jedí uzené (jako v Katalánii) i vařené (kromě koření se přidává i calvados), v Jižní Africe je holandští přistěhovalci připravovali v litinových kotlících a nazývali Afval (odpad), ale hanlivě to zřejmě nemysleli. V Peru, pod názvem Cau Cau, je mají rádi s bramborami a kořením, v Indii se vaří (kozí dršťky) s dalšími vnitřnostmi a ostře se koření (Chakna), v Portugalsku je servírují se salámem chorizo a bílými fazolemi (Dobrada). Pacalpörkölt je znám v Maďarsku, v Iránu pod jménem Sirabi-Shirdan předkládají vydatné jídlo ze dvou druhů předžaludků, islandský Slátur jsou vařené ovčí žaludky plněné krví, tukem a játry. **)

Pojídají se i v Irsku a Británii, právě jako ve Šýcarsku a v Itálii (známá Trippa alla Fiorentina, tedy s rajskou omáčkou, nebo Trippa alla Genovese). Chybět nemohou ani v Číně: v mandarinské kuchyni: Niudu/ Jinqiandu; v kantonské Ngautou/Gumtsintou. Jedná se o vařené, resp. dušené žaludky s česnekovou nebo sójovou omáčkou plus další přísady. (Jak známo, Francouzi a Číňané jedí všecko !) Různých dršťkových polévek se po světě vaří ještě větší množství, například v Polsku zupa z flaczkow, v Bulharsku, Turecku, Mexiku,Venezuele, Bolívii, na Filipínách (s burskými oříšky), v Řecku, ve Španělsku, ve Vietnamu a dalších zemích. Dokonce existuje i recept z Philadelphie (USA).

Nakonec jsem si nechala recept, který by vám mohl být za jistých okolností užitečný.

Turecká dršťková polévka s česnekovým octem

1/2 kg drštěk,

cibule a česnek podle chuti,

1 šálek mouky,

2 vejce,

4 šálky vody,

lžička soli,

lžíce octa

Uvařte dršťky naměkko nebo použijte předvařené. Přidejte cibuli a povařte asi 20 minut. Nakrájejte dršťky na proužky. Ušlehejte vejce s moukou, přidejte do polévky a ohřejte (nevařit). Přidejte pokrájené dršťky. Povařte 5 minut nebo déle. Rozmačkejte česnek a zalijte ho octem. Přidejte směs do polévky a servírujte.

Jedná se o polévku, kterou byste si měli připravit než začnete slavit Silvestra, ale hlavně druhý den...

A na závěr otázka pro lingvisty

Je nějaké významové spojení mezi dršťkou a držkou?

Existuje totiž úsloví: "Dej krávě do

a) držky,

b) dršťky,

dá ti do dížky."

Řešení a) může mít dva významy, ale já, jelikož jsem útlocitná, přikláním se k řešení b).

*) Wikipedia

**) To je tedy cholesterolová bomba!