Bílovické hody podívaná, která stojí za to

10 2006 Kultura česky
obálka čísla

O obci Velké Bílovice, jejích tradicích, obyvatelích, o víně, ale také o krajanech, kteří kdysi z Bílovic odešli až do daleké Argentiny, jsme psali v čísle 4/2006. Velké Bílovice po celý letošní rok slavily - a to 700 let od první písemné zmínky o své existenci (ačkoli osídlení tu muselo být již mnohem dříve, než bylo zapsáno a je dochováno). Městečko leží kousek od Břeclavi a kousíček od nádherného Lednicko-Valtického areálu se dvěma zámky, jednou zříceninou, desítkami dalších architektonických zajímavostí, obrovitým parkem a lesoparkem s jezírky a minaretem. Čeho je tu však v širém okolí nejvíc, to jsou vinice. A tak víno (a ženy a zpěv, jak by řekl klasik) tvoří základ všeho dění v oblasti - tak i zdejších slavných hodů.

Tradice velkobílovických hodů se táhne již dlouhé desítky let. Konají se vždy začátkem září - tedy v období babího léta, kdy bývá krásně. Hrozny dozrávají, sluníčko se usmívá z modrého nebe a tak moc už nepálí. A na hody se chystá celá obec. Stejně i letos, kdy jsem se měla možnost přijet podívat. Kromě stovek zdejších, přímých aktérů i diváků a dalších stovek návštěvníků z blízkého i vzdálenějšího okolí se hodů zúčastnili i vzácní hosté opravdu zdaleka. Nejvzdálenější byl zcela určitě pan Jan Černý, který přicestoval skutečně až z Argentiny, aby navštívil rodnou obec svých rodičů, kteří odtud spolu s dalšími v počátku 20. století odešli a usídlili se v argentinské provincii Chaco. Zde pak místo vína, jak byli zvyklí, pěstovali bavlnu. Pan Černý byl na návštěvě u svého bratrance. Během našeho krátkého setkání na návsi při stavění máje jsem měla možnost obdivovat jeho dobrou češtinu. Krátce jsme pohovořili o tom, jak jsou naši krajané v Chaco aktivní, hrají divadlo a učí se česky, tancují ve folklorním souboru, udržují tradice. O něco blíže do Bílovic to měla naše dobrá známá, Lady Milena Grenfell Baines - "jen" z Británie. Navštívila spolu s dvojicí britských odborníků na gastronomii předtím již Znojmo, kde se na festivalu Znojemsky Hrozen konalo britské odpoledne. Spolu s kuchařem předváděli anglické menu za použití české remosky, kterou Lady Milena objevila pro Brity. Z Bílovických hodů si však podle jejích slov odvezla tak silné zážitky, že sem hodlá napřesrok uspořádat zájezd z Británie.

S těmito, ale i dalšími zahraničními hosty a hlavně množstvím domácích, krásným počasím a klapající organizací se těšil i pan starosta Ing. Svoboda. I on pouze v roli pozorovatele, protože hody jsou tradičně zcela v organizaci rodin dvou "stárků" a dvou "stárek", tedy dvou místních chlapců a dvou dívek, vybraných každoročně podle přísných pravidel.

Stárci mají na starosti i stavění máje, které předchází samotným hodům, a je také zajímavou událostí. Děje se totiž postaru, ručně. A že je to dřina, vidíte z fotografie. Máj je převysoká, 42 m, technologie vztyčování složitá a nebezpečná. Máj se musí hlídat, protože kdyby ji někdo ze sousední vsi v noci uřízl, hodům je konec.

I vše ostatní, co následuje, totiž tři dny hodů s průvodem, vyhráváním, občerstvením, tancem na návsi a další zábavou mají na starosti stárci. A to i finančně. Nemalý vklad se jim však zpravidla dostane zpátky ze vstupného, které se během hodů vybírá. Práce s tím vším je ale hodně.

A náročné je i zúčastnit se krojovaného průvodu, který vyráží po všechny tři dny od chalup prvního stárka i stárky, pak od chalup těch druhých a třetí den od kostela, aby se uprostřed vsi pod májí sešel k tanci a zábavě.

Tolik krojovaných dívek a chlapců snad není vidět nikde jinde v republice - barvami oči přecházejí, vrstvené suknice se zdvíhají. Vydržet tu nádheru mít na sobě několik hodin je ale také úděl. Oblékání dívčího kroje trvá skoro hodinu. Postup je tento:

Nejprve dvoje bavlněné punčochy a spodní plátěná košile. Na to plátěné, ručně škrobené a žehlené sukně od nejkratší po nejdelší, je jich 5 - 6. Navrch barevná svrchní sukně a kordulka (vestička). Pak vyšívané rukávce a zástěra (fěrtoch) a nakonec mašle do pasu. To všechno váží kolem 10 kg a nedá se v tom sedět. Chlapecký kroj je také krásný a barevný, přeci jen však poněkud pohodlnější.

Nu a v té parádě se pak chodí a tančí, tetičky na návsi hodnotí, komu to jak sluší, kdo je ustrojen správně a kdo ne. A jejich soudy jsou přísné.

A odkud to všechno vím? Od paní Mádlové, manželky zdejšího (a i čtenářům Českého dialogu již známého vinaře - rovněž z č. 4/2006), se kterou jsme si příjemně povídali večer po vztyčení máje ve vinotéce.

A ještě o ledasčem jiném - o tom, jak se slaví hody v sousedních vsích, jak je zvykem v neděli vypravovat návštěvní delegace - na kolech, na žebřiňácích, čím se hody v dalších vsích liší (ty Bílovické jsou ovšem nejslavnější a největší), jak se měsíc před hody koná takzvané "zahrávání hodů", tedy něco jako zkouška na ně, a 14 dní po nich ještě "malé hody", tedy "hodky".

Tradice tu zkrátka žijí, podpořeny krásnou krajinou a dobrým vínem, které jsme pak měli možnost opět u pana Mádla ve sklípku ochutnávat. A tak je dobře, že i krajané v Chaco se dočkají vzorových krojů, k jejichž zaslání maličko pomohl i Český dialog (když jsme předali ten správný kontakt a poradili panu starostovi, že s financováním může pomoci krajanský odbor MZV). Mužský i ženský kroj v těchto dnech již putují z Bílovic do Argentiny - a kdo ví, třeba se tradice hodů začne rozvíjet i tam.

Martina Fialková

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012