Odpovii šéfredaktorky - a trochu i o dalším?

9 2006 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Vážený pane předsedo,

děkuji velice za Váš podnětný názor. Jsem vždycky ráda, když někdo napíše něco kritického, nad čím se mohu zamyslet, než když mne lidé, jak se často stává, plácají po zádech a říkají, jakou dělám úžasnou práci. (I když i toho si samozřejmě vážím a sama nejlíp vím, jak je to práce těžká.) Určitě máte pravdu, že jsem se vyjádřila trochu či více zjednodušeně. Samozřejmě, že potřebujeme ruku pravou i levou, jak výstižně píšete. Jen tu levou VĚTŠINOU trochu méně (viz statistika leváků a praváků). A tak si myslím, že by to mohlo být i v životě politickém. Pod pravicí si totiž představuji vládu, která nechává lidem svobodu a volnost v rozhodování a jen MÁLO jim nařizuje. Tím má i málo úředníků a tedy i menší vlastní výdaje. Stará se o bezpečnost občanů a o to, aby dobře fungovaly nutné instituce. Naopak LEVICE podle mne je taková vláda, která bere občanům jejich vlastní svéprávnost a chce za ně rozhodovat nejlépe všechno. A k tomu potřebuje velký byrokratický aparát, který je k ní loajální, protože je jí placen. Těch úředníků máme dnes v ČR téměř na půl miliónu! To je na deset milionů Čechů trochu moc, myslím.

Nevím přesně, jak fungují věci na Novém Zélandu, ale znám trochu politiku například v Austrálii. Střídají se tam téměř pravidelně dvě strany. Jedna je více doleva, ta bohatým ubere a chudým rozdá. Tím jde pochopitelně ekonomika dolů. Tak si občané příště zvolí tu pravější stranu. Ekonomika stoupne, ale prohloubí se sociální rozdíly, lidem se zdá všechno horší, protože je třeba trochu utáhnout opasky. A tak příště hlasují pro tu levicovější, která zase rozdává. Je to podobné v mnoha zemích světa a politici na to hřeší. Já osobně mám radši méně úředníků, menší stát a větší samostatnost v rozhodování, i když to sebou nese větší ODPOVĚDNOST. To je také moment, který davy slabších jedinců odrazuje od samostatnosti a radši volí závislost na státu. Stejně jako Vy bych měla nejraději vládu morálních a moudrých lidí bez jakéhokoli stranického vymezení. Ale obávám se, že je to v současné době utopie. (Možná by Vás mohlo zajímat Hnutí pro přímou demokracii, viz ČD 7-8 str. 46.)

Toto vysvětlení mého postoje je opět velmi zjednodušené, ale snad je srozumitelné.

Jiná věc je, jak se politici, kteří se hlásí k pravici či levici chovají. U nás velice často jinak než hlásají, tzv. pravicové strany se chtějí lidem zavděčit levicovými skutky, strana, která si říká sociální, se paktuje se zločinci minulého režimu atd., ale to už víme..

Co se týká toho, abychom Vám již časopis nezasílali: předplatil jej pro Váš spolek jeden laskavý člen Vašeho spolku s tím, že je určen pro spolek jako takový, takže by nás zajímalo, zda-li je všem dalším členům spolku Český dialog tak odporný jako Vám, a zda-li tedy mluvíte i za tyto členy.

S hezkým pozdravem Eva Střížovská

Trocha amatérské etymologie na závěr:

Po opětovném přečtení Vašeho dopisu i odpovědi mé paní šéfredaktorky mne napadlo, že prazáklad slov PRAVDA a PRÁVO je stejný, jako základ slova PRAVÝ či PRAVICOVÝ. Dále to už rozvádět ale nebudu, to jen tak na okraj zaznamenávám jednu z myšlenek, které se mi při čtení v hlavě vylíhly.

Martina Fialková

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012