Třídní boj

9 2006 Ostatní česky
obálka čísla

Tábor stál nepohnutě. Jarní neděle byla vlhce studená. Stáli už hodinu, a i ti, kteří měli pod halenou našité prachovky, cítili vtíravý chlad. Sem tam je přelétávaly vrány. Věděl, že není sám, kdo je se zájmem pozoruje, zvláště při sčítacích a mimořádných nástupech - ráno, v poledne, večer. Být tak? Už se proto sobě ani nesmál. Nepochyboval, že i daleko věkem starší vězni se oddávají sebeproměnám. Kdybych se tak mohl proměnit na chvíli v toho černého ptáka, přál si.

"Spadla klec! Jste na Vršku! Makat, makat a zase jenom makat! Co bylo dole na ústřeďáku, zapomeňte! A s bunkrem si nehrajte! Spadla klec!" Představa o tom nedávném uvítání za bránou tábora přerušila jeho snění o černých ptácích, o možnosti proměn.

Mezitím se velitel tábora přezdívaný také Bimba, přiblížil k vyrovnaným pětiřadám nehybných vězňů. Přesně jako před měsícem, pomyslil si. Znovu nemohl nevidět jeho masitou, pomalou chůzi s rukama na zadku. Jeho tlustý kožich ji ještě zdůrazňoval. "Tábore? pozor!!" zahřměl starší tábora Salzman, když náčelník zvaný také "Pánbůh Vršku" byl pět metrů vzdálen od vyrovnaných řad.

V přímce za Bimbou se rýsovala těžební věž dolu; ještě blíž byly dráty a za zády stál Bunkr, jenž připomínal betonový chlév pro kozy. Pověstný byl ale jinak, jako ostatně vše na Vršku. Tábor byl nejmenší z těch, které se objevily při každé nové nebo staré uranové šachtě, pokud jí ruští geologové přiřkli aspoň částečnou životnost.

"Na Vršku je zle," říkalo se v ostatních lágrech, nikam se tam neschováš, z jeho Bunkru se taky můžeš vrátit studenej. A do něho se můžeš dostat, aniž by ti Bimba řekl důvod a délku korekce. Bimba voní kolínskou a nenávidí státní vězně, zvlášť inteligenty.

Nanovo se octl u brány, když je dovezli. "Tak kolik, kolik," oslovil tehdy Bimba Zbyňka, k němuž byl při transportu připoután.

Ticho.

"To si tak inteligentní, brejlovče, že mi nerozumíš? A tady, když tě osloví příslušník ministerstva vnitra, tak odpoví: Pane veliteli!? nebo tě už nikdo nepozná! Tak kolik si vyfasoval?"

"Deset let, pane veliteli," odpověděl Zbyněk.

"A za copak, brejlovče?"

"Velezrada, letáky - protistátní činnost," odpověděl Zbyněk s číslem A013105.

"Jó, to můžeš poděkovat pánbíčkovi, kdyby to bylo v bezprostředním ohrožení socialismu Západem, taks dostal smyčku!"

Potom je přebral starší tábora Salzman, dal jim po kostce mýdla, určil barák s místností, aby je odvedl k druhé táborové kryse. Snad ve všech lágrech se vězňům majícím v něm nějakou funkci, tak říkalo, ačkoliv někteří nebyli krysy, ale naopak.

Byl to sešle vypadající vězeň, jenž každou chvíli přerušil chod mašinky na vlasy, aby šel poodhrnout záclonku okna a tak mohl přehlédnout nástupiště, baráky a barák příslušníků ministerstva vnitra, před kterým seděli dva cementoví lvi, ale spíš s psími hlavami než lvími. Lvi seděli na upraveném záhonku a před tlapami měli dvě velké pěticípé hvězdy s kladivy a srpy.

Když je holič zbavoval o ty dva centimetry dlouhých vlasů, dával jim nepřetržitě výstražné rady: "Tady to máte tak, kluci, ježíšmarja voni už zavírají bezmála i děti, tady to máte tak, když se dělá, tak hlad není, když se hodně dělá, výkonnost je nad 130 procent, tak máte co dělat, abyste ty čtyry blbouny snědli. A na tu nejlepší červenou stravenku dostanete od pana náčelníka taky bumášku k nákupu alaburek, ty v sáčcích, co občas jsou v kantýně. Ale kluci, to vám říkám, o politice nemluvte! Bunkr není žádná legrace? Hoši, hoši, co vy jen víte?"

"Tábore? pohov! zařval Salzman, jenž z titulu svých privilegií nosil tmavé brýle a jeho odlišující se černá halena byla bodrou krysou, krejčím Homolou upravena včetně ramenních vycpávek.

Je to nachlup stejný jako tehdy. Co přijde dnes? Kdo Zbyňka bude následovat? myslil si. Čím je jen posedlý? ptal se v duchu. Jenom mocí? Učaroval mu natolik systém, který hlásá neomezenou nenávist k nepříteli: Nebo je jen součástí kolotoče, jenž vedle dvou špatných věcí odstranil osm dobrých?

Náčelník ukázal tehdy na Zbyňka a Salzman potom vyvolal ještě třicet čísel.

Pánbůh Vršku pak pokračoval: "Desetkrát trestanej zloděj je mi milejší než tohle smetiště dějin!"

"Je to jasný, pánové, Bimba na nás opět poštve kriminální, kteří jsou tady v přesile a máme na krku nový pogrom, slyšel za sebou šeptat novináře Toma.

"Většina tábora pochopila moji snahu o vaše napravení a předložený socialistický závazky podepsala. Ale tito zde svou nenávistí k socialismu všem ostatním zhoršují podmínky výkonu trestu. Voni nenávidí nejen nás, příslušníky, ale i vás, kterým říkají, jak sami dobře víte, "vlčáci", pokládají vás za daleko horší, vás, kteří jste nemohli chodit do škol jako voni. Pozor "ministři" - jak trefně zas říkáte vy jim - aby vám jednou "vlčáci" neukroutili palice," ukončil tehdejší projev Bimba.

Jen co odpochodovali na baráky, otevřel vězeň, jenž měl na těle velkým kostrbatým písmem vytetováno "Král loupežníků", Zbyňkovi obě obočí, zlomil mu nos, žebroví a navíc rozšlapal brýle, bez kterých se neobešel.

Stál právě s ešusem ve frontě na nějaký blaf, když mírný šum v řadě čekajících byl štěkavě přerušen výstřely. Než si pořádně uvědomil, co se vlastně stalo, uviděl Zbyňkovo tělo viset přes nejhornější drát první ostnaté bariéry.

Náčelníkův hlas jej opět přivedl do nejprostřednější přítomnosti.

"Potrestaní? tímto dnem ukončuji třídní boj na tomto táboře. Starší tábora? nařiďte odchod na baráky!"

Otakar Štorch

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012