Odyssea

9 2006 Kultura česky
obálka čísla

Mnozí z nás vědí, že tvůrce literárních předloh k televizním seriálům Jaroslav Dietl dokázal vykreslit každé prostředí a obdařit své hrdiny trefnými dialogy. Chci se zastavit u inženýrské odyssey, kterou nyní opakuje jedna z našich televizí - jiného pohledu.

Klíčová postava seriálu: mladý muž Václav Pešek, s vysokoškolským diplomem inženýra, zdravě drzý i ambiciózní, aby dosáhl ředitelské pozice, jako by ve skutečnosti neexistoval, tehdy ani nyní. Nemyslím, že by neexistoval muž s takovými vlastnostmi. Ale otázkou je, zdali by je využil k prosazení zlepšovacího návrhu - vynálezu pro celkové dobro společnosti Postavu inženýra Dietl však vypodobnil podle skutečného postavy. Zdali se jmenovala křestním jménem Václav, to nevím, ale příjmením Pešek určitě! Tento muž se ve svém životě opravdu zasloužil o zdokonalení tkalcovského stroje i o jeho uplatnění v praxi. A to i v zahraničí. Od druhé poloviny sedm-desátých let byl pan Pešek, odborník na textilní obor, pracovně v Americe, aby tady stav i jeho výrobky co nejlépe prosazoval.

Jak to vím? Měla jsem v ruce fotografie, na kterých se pan Pešek, fyziognomicky podoben hlavnímu představiteli seriálu, usmívá a tváří optimisticky. Na zadní straně byly vždy všechny údaje k místu a osobám, na fotkách zachycených. Na některých byl pan Pešek se synem Richardem. Jako otec dostal do vínku talent pro nápady a jejich prosazování, syn dostal talent výtvarný, který rozvíjel se stejnou invencí. V sedmdesátých letech minulého století jsem měla možnost poznat Richarda na výtvarných studiích. Jeho otce na výmluvných fotkách, byť o jeho životních osudech syn tehdy nemluvil. Jen pronesl, že Dietl si postavu Peška "vypůjčil". Nic víc, nic míň. Moc jsem tomu nevěřila. Pak nás každého zavál osud jinam. Na začátku osmdesátých let jsem začala pracovat v galerii v Rychnově nad Kněžnou. Mým předchůdcem byl podle dokumentů "nějaký" Pešek. Zjistila jsem, že jde skutečně o Richarda a zavolala jsem mu. Rád přijel na návštěvu. Postupně jsem se od něj dozvěděla o životní cestě jeho otce. I to, že za otcem Ríša lítá každoročně přes moře. Chápala jsem, že pravidelná setkávání oba obohacují. Syna - s otcem při cestách po amerických státech, aby byl inspirován k tvorbě svých obrazů, kreseb i ilustrací. Otce - při řízení auta, které bral jako relaxaci, aby v synových takřka stejných vlastnostech mohl vidět pokračování sama sebe, hlavně však, aby výtvarné vlastnosti svému potomkovi pomáhal poznáváním rozvíjet. Richarda všestranně podporoval: ten byl po několika návštěvách v USA zastoupen svými díly ve známých galeriích i muzeích, ve zdejších soukromých sbírkách znalců, sběratelů a milovníků umění. Tento fakt Pešek mladší nikdy neopomněl uvést na svých výstavách a v katalozích, nezapomíná to uvést ani dnes, kdy se vídáme při jeho vernisážích. Uvědomuje si totiž velmi dobře, jak je důležité mít talent, ale stejně tak chtít, umět a také mít samozřejmě příležitost ho plně rozvíjet. Na to nezapomínal ani otec, který viděl vždy dopředu.

Já pak nikdy nezapomenu na Richardovo vyprávění po jednom jeho návratu z USA. Při výletu do kaňonu začal otec v rychlé jízdě velmi prudce brzdit. Na otázku syna, co že provádí a jestli je oba chce snad zabít, odpověděl, že si potřebuje jen zavolat. Na synův smích a slova: "A odkud zavolat, blázne?" za pravoúhlou zatáčkou takřka zabrzdil o telefonní budku! Nezapomenu na to - tehdy při objednávání telefonického hovoru přes místní ústřednu do vedlejšího města, když pan Pešek, v kaňonu z budky při vytáčení přímého čísla do jiného státu, prohlásil prorocky: "Hele, ono to bude ještě chvíli trvat, nežli se to bude i u nás, ale já věřím, že jo, protože věřím v lidi." Takoví jsou oba Peškové - starší i mladší, mají odvahu a věří lidem.

Olga Szymanská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012