Čeština v zahraničí X.

9 2006 Čeština ve světě česky
obálka čísla *

Minule jsme se zastavili u extrémně dlouhých slov, dnes si v souvislosti s vývojem jazyka připomeneme slova krátká

Historie vzniku jazyka obsahuje řadu dílčích teorií, které se většinou shodují v jednom: že jde o napodobování zvuků, například zvířat : haf-haf (česky) nebo wuf-wuf (holandsky) či bow-wow (anglicky), stále jde o psí štěkání, ale zřejmě o jiného psa.

Národy si tedy tyto zvuky většinou odpozorovaly (respektivy odposlechly), po svém.

Také u delších onmatopoických, čili zvukomalebných, slovech je tomu tak: český kohout volá kykyryký, zatímco kohout holandský se hlásí ku-ke-le-ku , dokonce i kohout galský se přizpůsobil svým co-co-rico! Kohout v angličtině však volí svou "splendid isolation" výtříbeným cock-a-doodle- doo.

Při napodobování okolních zvuků je to podobné, např. "bác" (které zní podobně jako holandské "pats"), francouzsky "pata- tras", to je už asi rána na pokračování.

Nezanedbatelné je i vyjadřování pocitů, jako "au", anglicky "ouch", což možná, aspoň sluchově, bolí asi víc.

Velmi zvukomalebná slova používají také indiáni kmene Činúk, například srdce nazývají "tun-tun, tun-tun". Indiáni kmene Navajů pojmy pro nové věci důsledně vytvářejí na základě vlastního jazyka. Například "auto" se řekne "čidy", prý podle zvuku motoru starého forda: "čidy-čidy". Karburátor je potom "srdce čidy", benzín "šťáva pro čidy" a kola jsou "nohy čidy". A dám vám lehkou hádanku. Co je to v jazyce Navajů "Mnoho vozů - žádný kůň"?

Správně, je to vlak.

Odmyslíme-li si jazyky, ve kterých se jako slovo objevuje jen apostrof či pro nás těžko napodobitelné zvuky (například jazyky africké) a zůstaneme soustředěni na češtinu v evropském kontextu, je to poměrně lehké: nejkratší česká slova jsou předložky a spojky.

Ale nám jde o slova plnovýznamová. Napřílklad "a" ve významu "nota á ". Zajímavé je i písmeno "a" s obrácenou čárkou ve smyslu "kolik to stojí": např. "misky se prodávají a 10 Kč za kus", jinými slovy po deseti korunách.

V angličtině toto slovo byla původně předložka "at", graficky znázorněná písmenem @ ("a" jakoby v kroužku), což je náš dobrý známý a nepostradatelný "zavináč". (Holanďani mu říkají neméně vtipně "opičí ocásek".)

K jednopísmenným výrazům můžeme zařadit i "o", ve smyslu mít nohy do "o".

V holandštině je jedním z nejkratších slůvko "i", které se dostalo do rčení: vyjadřovat se s tečkou nad "i", tedy vyjadřovat se naprosto přesně.

A nejkratšími slovy ve všech jazycích jsou i mezinárodní chemické značky prvků, např. H vodík, K draslík, S síra.

Za krátká se dají ještě považovat slova tříhlásková, což jsou opět předložky a spojky, ale i různé zkratky. Z nich se pak stávají slova s vlastním významem, ale často jsou i homonymy (souzvučnými slovy různého významu) slov již existujících, např. v angličtině Dog znamená pes, ale zkratka "DOG" označuje časové období (úvěrová lhůta), český PES je nejen zkratka polyesteru, ale i výrazem z počítačové technologie, znamená prý elementární paketový tok, ať už je to cokoliv.

A konečně PAK je mezinárodní poznávací značka Pakistánu, avšak v holandštině toto slovo znamená pánský oblek a v češtině příslovce "potom".

Ano, potom, tedy příště si povíme něco o umělých jazycích.

Mgr. M. Swinkels-Nováková

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012