Proti

9 2006 Aktuality česky
obálka čísla

Odmítnutí amerických raket je gesto, které se Čechům vyplatí

Dostal jsem během posledního měsíce řadu podnětů - názorů i dotazů k otázce umístění americké protiraketové základny u nás. K otázce jsem se dosud nevyjádřil a obával jsem se, že vzhledem k složitosti kauzy, zejména k velkému počtu scénářů, jak by nám rakety pomohly či uškodily v různých možných krizových situacích, jsem se dosud nevyjadřoval. Dnes mne napadlo, že přeci jen existují určitá zjednodušující strategická východiska, která mohou umožnit váhavým se rozhodnout.

První východisko vyplývá z kontextu působení našeho státu v minulosti a v reálnějších vizích v budoucnosti na chod evropských a světových dějin. Především bychom měli usilovat o (komunisty poněkud pošramocený) kredit někoho, kdo je v zásadě protiválečný, kdo je přijímán tak trochu jako osvícený vůdce a u koho jsou metody zahraničně politického působení stejně důležité jako cíle a kdo ví, že v atomovém věku má lidstvo jedinou šanci na přežití, pokud se zcela vzdá zbraní hromadného ničení, přičemž jaderné zbraně jsou na prvním místě. A cesta k odzbrojení prostě nemůže vést odbočkou přes jaderná sila, stejně jako cesta k neformální mezinárodní autoritě nemůže vést skrze demonstraci síly.

Také druhé východisko se opírá spíše o řeč politických symbolů než o samotnou vojenskou strategii. Odmítnutí amerických raket musí být potvrzením našeho odmítavého postoje k příliš agresivním projevům americké zahraniční politiky (Afghánistán, Irák, současná podpora Izraele) a upozorněním, že podle našeho názoru Amerika i v otázce domácí politiky stanula na křižovatce, ze které vedou dále jen dvě cesty. Ta jedna k osvícené demokracii, ta druhá k narušování a omezování občanských svobod a nakonec k manipulaci a fašizaci společnosti. Nehodí se Americe v těchto věcech radit, měla by mít sama dost rozumu a zkušeností, k vyjádření znepokojení máme však důvody, zejména ten, že vnitřní vývoj v tak významné zemi se promítá do ekonomického, kulturního a politického stavu celého světa. Navíc je vždy lépe nechat u sousedů domácí hádky proběhnout, a pak teprve je zvát na nějaké společné akce, třeba na hraní si na písečku s raketami.

Třetí východisko je filozofické a kulturní. Zažili jsme velmi nebezpečné, smrtící století, století zničujících válek včetně škodlivé války studené, století agresivní činnosti armády, policie a tajných služeb, století s dominancí mužského, silového a egoistického faktoru. Dejme nyní šanci živlu ženskému, živlu altruistickému, posilujícímu komunikaci, smír a rodinné jistoty, živlu duchovního vodnáře i rodinu opatrujícího býka, kterážto znamení mají stejný nejen astrologický, ale i kulturní nárok na to stát se symbolem nadcházející epochy.

Nevystupujeme z NATO ani se neobracíme k Americe zády, ale myšlenku raketové základny na českém území bychom neměli podpořit.

Darius Nosreti, Ostrava

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012