Kurz češtiny v Suchdole umožňuje setkání lidí dvou kontinentů.

9 2006 Ostatní česky
obálka čísla

Závěru se letos zúčastnili i diplomaté

Zajímavou skupinku lidí bylo možné potkávat od 29. června do 19. července na cestě mezi kolejí EF České zemědělské univerzity v Praze - Suchdole a zastávkou městského autobusu, který je vozil do centra Prahy. Dvaaosmdesátiletá Američanka si svižně vykračovala vedle sedmnáctileté Chorvatky, Victor z Nebrasky, který už překročil pětasedmdesátku, cestou konverzoval s osmnáctiletým Lukasem z Vídně. A kolem nich dalších sedm příslušníků mladé generace - studentů češtiny z Chorvatska, Ruska, Vídně a Ukrajiny a devět z generace "dříve narozených" z různých států USA.

Přes rozdíly věku a země původu jim spolu evidentně bylo dobře. A přitom do dne, kdy se setkali na vlastivědném a jazykovém kurzu, který už tradičně každoročně v červenci pořádá Československý ústav zahraniční, o sobě většina z nich nevěděla. Po třech týdnech se při loučení téměř nikdo neubránil slzám. "Jsem velmi šťastná, že jsem se zde mohla setkat s Čechy, ale i s lidmi z jiných evropských zemí a dokonce z USA," napsala v závěrečné studijní práci Nina Brandeisová (22) z chorvatského Daruvaru. "ČSÚZ dělá velmi záslužnou práci, že umožňuje studentům z východní Evropy zdokonalit se v češtině a seznámit se s lidmi z jiných zemí, které spojuje vztah k češtině a Česku," napsala i Ljuba Ostašová (29), která sama již češtinu učí na univerzitě ve Lvově, ale své znalosti si systematicky prohlubuje.

V Praze se zdá čeština lehčí

"Naučila jsem se tady nové české slovní obraty", říká sedmnáctiletá Jasna Kafková z Daruvaru, která od narození mluví česky. "Začala jsem už používat nově naučená česká slova, například "pokoj" místo "seknic", což jsem dosud říkala doma", dodává s tím, že v Praze se jí "čeština zdá nějak lehčí, zajímavější".

"Naučila jsem se spoustu věcí, které mi v naší škole ve Vídni zatím nevysvětlili, protože se na našem gymnáziu předpokládá určitý stupeň znalosti češtiny a gramatika se už učí méně", podotýká také Silva Farliková z Vídně, která ocenila i to, že v Praze byla výuka všestranná, dozvěděla se podrobnosti o české politice, kultuře, hospodářství. "Hlavně se mi líbilo, že náš profesor dr. Dvořák nejdříve zjistil, kde nám čeština dělá problémy a pak nedostatky s každým odstraňoval," zdůrazňuje.

Program, který studenty z Evropy, jimž Československý ústav zahraniční poskytl na kurz stipendium, svedl dohromady s účastníky z USA, přijíždějícími do Česka jako domů, protože se v této zemi kdysi narodili jejich předkové, všem umožnil žít po tři týdny českým životem. Prožívali společně s Čechy postup i vyřazení českých fotbalistů na mistrovství světa, sokolský slet, podařilo se jim podívat se ještě před ukončením sezóny do Stavovského divadla. Seznámili se s výrobou skla, piva a vína, prohlédli si sbírky obrazů národní galerie, prošli řadou českých a moravských zámků.

Na projížďku parníkem přišli zástupci velvyslanectví

Na tradičním zakončení kurzu projížďkou parníkem po Vltavě, se měli všichni účastníci možnost seznámit s Jeho Excelencí chorvatským velvyslancem Viktorem Brožem s manželkou a zástupci velvyslanectví Rakouska a Ukrajiny, které na závěr kurzu pozval předseda ČSÚZ Jaromír Šlápota, a kteří o kurz projevili velký zájem.

A jaký dojem si studenti udělali o obyvatelích ČR? "Češi jsou předělem mezi východní a západní Evropou", shodli se všichni. Pro studenty z Ruska a Ukrajiny jsou Češi méně emocionální, než východní a jižní Slované, pro Rakušany jsou naopak spontánnější. Všichni jsou pak toho názoru, že obyvatelé ČR jsou "vynalézaví a tvořiví, šetrnější, než lidé ve východních zemích, kladou větší důraz na detaily". Studenti z Ukrajiny a Ruska obdivovali českou přívětivost a zdvořilost, Chorvatky zase českou veselost a umění racionálně využívat čas, třeba četbou při jízdě metrem. Budou prý se tím inspirovat.

Jedna z otázek závěrečné práce kurzu zněla: Jak byste reagovali, kdyby vám někdo nabídl, že na kurz můžete přijet znovu? Odpověď byla u všech, jak těch mladých z Evropy, tak těch z USA, jednoznačná. "Samozřejmě bychom chtěli přijet znovu". A Nina Brandeisová vyjádřila ve své odpovědi navíc to, kvůli čemu jezdí do České republiky i všichni američtí účastníci kurzů ČSÚZ: "Česko navždy zůstane mým domovem. Nenarodila jsem se tady, ale přesto cítím, že tady jsou moje kořeny, protože kdysi tady žili mí předkové."

(Hebr)

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012