Češi z Podkarpatska

10 2001 Kultura česky
obálka čísla

    Když se v Česku řekne Ukrajina, je to stejné, jako když se řekne Rusko. Vybaví se nám sovětská okupace, bolševik, po roce 89 levná pracovní síla ve stavebnictví, ale hlavně ruská a ukrajinská mafie. Ale jsou i jiné pohledy. V té veliké rovinaté a úrodné zemi, do které se Česká republika vejde více než šestkrát, žije dosti početná česká menšina. A neuvěřitelné stovky let si udržuje svou původní identitu, jazyk, kulturu...
    Do redakce Českého dialogu přicházejí již jako staří přátelé například Alexandr Drbal, který se do Česka "vrátil" ze Lvova (narodil se na Ukrajině, článek jsme o něm přinesli v ;ČD číslo 6-7/01), Evžen Topinka (má nekonečnou zásluhu na mapování českých stop na Ukrajině a dokumentaci jejich likvidování bolševikem),Vladimír Dvořák z Čechohradu (Novgorodka), Ivan Latko z Užhorodu. Všichni jsou aktivní v českých organizacích se sídlem na Ukrajině, které mají s jejich původní vlastí bohatý kontakt.
    "...Na Ukrajině se Češi usídlovali odedávna. Existuje hodně faktů, které svědčí o tom, že mezi Čechy a východními Slovany byly dobré sousedské v vztahy ještě v době Kyjevské Rusi. V Lavretijenském letopisu je napsáno: I žil Vladimír s knížaty sousedními v míru. S Boleslavem Ĺadským i se Stefanem Uherským. I s Andrichem Českým. I byl mír mezi nimi a láska...
    Tyto vztahy se úspěšně vyvíjely jak ve sféře osobních kontaktů, tak i v oblasti politiky, obchodu a kultury.
    Ve 14 století, kdy se už výrazně projevují a zkoumají česko-ukrajinské vzrtahy, vznikají na ukrajinských územích, jež podléhaly vlivu Polska a Litvy, celé české osady. Spolu se slezským knížetem Vladislavem Opolským, panovníkem Haličské Rusi, přicházejí rotmistři, puškaři, řezbáři, zlatníci, představitelé duchovenstva... Dějiny znají například jistého kanovníka Jana Čecha, který žil v roce 1398 ve Vilniu, měšťana Mikuláše Čecha, který postavil v roce 1406 ve městě Lvově kapli na počest sv. Václava, Víta a Prokopa, pana Štemberka, který byl v ;roce 1524 litevským kancléřem, atd.
    Nová stránka česko-ukrajinských vztahů byla napsána s vývojem husitského hnutí, které mělo velký vliv na tehdejší život Polska a Litvy. Později, když husité byli v Čechách a na Moravě pronásledováni, hodně z nich se usídlilo v sousedních zemích, včetně ukrajinských...
    Toto je úryvek z jedné kapitoly publikace s názvem Náš česko-rusínský kalendář na rok 2002, kterou přinesl do naší redakce Ivan Latko. Vydala ji Užhorodská společnost kultury J. A. Komenského, Klub T. G. Masaryka v Užhorodě a Výzkumné středisko vydavatelství V. Paďaka za podpory Ministerstva kultury ČR. Má na sto dvacet stránek formátu A5, články jsou zde psány česky i ukrajinsky a obsah je pestrý a kvalitní. Čtenář musí prominout některé "písmenkové" chyby (i když se české publikace všeho druhu jimi jen hemží, tento kalendář, který je spíše hodnotným a zajímavým dokumentem o česko-ukrajinských vztazích, historii a kultuře, by si českého korektora zasloužil).
    Ivan Latko přinesl i další dílo s názvem Publikace Podkarpatská Rus. Sestavil ji Gustav Bianchi a je to reprint z roku 1932. Je psána v češtině, má 160 stran formátu A4 a dá se o ní mluvit stejně pochvalně jako o Kalendáři. Vyšla s podporou Ministerstva zahraničních věcí ČR. Obě publikace mají nejen svou kulturně-historickou hodnotu, ale mohou být i dobrým rádcem k budoucímu rozvíjení vztahů s českou komunitou na Ukrajině.


Eva Střížovská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012