Fousárna - Kafíčko ,to je obřad

    Že je to banální? Seberme všechnu soudnost a bez veškeré zaujatosti a škarohlídství si přiznejme: Kafíčko je nejen posezení a polechtání chuťových buněk, ale je to obřad. Je to siesta, je to zastavení v čase spěchu, v řece chaotické doby. Vypínejme svůj unavený motor, který pohání srdce dědičnou krví plnou cholesterolového nebezpečí. Kafíčko!
    Jděte si jej dát. Ať jste úspěšní nebo bez ambic, mladí nebo před posledními metry do cíle. Sedněte si, vypněte páčky s názvy závist -- zloba -- hloupost -- smutek -- pomluva. Naslouchejte hudbě lidského hemžení, krokům ulice, šumění deště a vrzání křesel. Odpusťte dým z cigaret, bláznivý smích, klapot střevíčků. Věnujte se právě toto hodince. Prohlížejte si nohy dívek, usmívejte se na ženy, a přehlédněte cinkání automatů, kde blázni chtějí vyhrát nad stroje. Odložte tašku s nákupem a neříkejte si -- musím!
    Nic nemusíte. Máte čas! Chcete-li jej mít. Žádný peníz nezaplatí chvíli vzácného lenošení uprostřed náladového proudu odcházejících dní. Nenechte na sebe útočit nezměnitelné starosti. Šetřte si sílu na další klopýtání. Právě v tuto minutu si třeba z Kladna udělejte Paříž. Nenechte se vtáhnout do rozhovoru o katastrofách, o špatné době, o proradnosti politiků, o majetku, o penězích. Škrtněte strach z budoucnosti. A dívejme se na životní střípky, které zvoní kolem nás.
    Že je to fádní? Stejné? Nelžeme si! Nic z toho, co v dané chvíli spatříme, se nikdy nevrátí. Za nějakých dvacet korun se stanete návštěvníky velkolepého kina Svět. Jste diváci a vidíte jedinou premiéru, která je zároveň derniérou. Začne a skončí. Odcházíte a za vámi dál běží nekonečný film. Stáváte se herci ve své vlastní režii. Pozor! Utečte nebo se schovejte! Blíží se osoba, která vás chce otrávit svou jedinečnou hloupostí. Zničila by kafíčko.