Papír versus obrazovka

6 2006 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

V současné době jsou téměř všechny oblasti našeho života více či méně zasaženy počítačem. Počítač s námi pracuje, počítač nás baví, zprostředkovává nám kontakt s lidmi, přináší nám zprávy. Díky počítači můžeme v momentě zjistit, kdy nám jede autobus nebo kolik stojí rodinné vstupné do bazénu. Nechci pochybovat o přínosu tohoto vynálezu a jeho zásluhách, ale o něco nás, minimálně mě samotnou, přece jen ochuzuje.

Z našeho života pozvolna mizí knihy, funkci denního tisku začínají plnit internetové noviny a běžnou soukromou papírovou korespondenci vytlačuje korespondence elektronická. Před pár lety jsem se marně snažila svému příteli vysvětlit, že nechci dostávat dopisy napsané na stroji nebo počítači. Pokud nestojím pisateli za to, aby se namáhal a napsal mi dopis ručně, ať mi raději nepíše vůbec. A přítel si tuto mou lekci vzal k srdci. Nemám od něj ani jeden dopis.

Tehdy jsem tedy nepochodila. Tím spíš nemám tušení, jak dnes svým přátelům a známým vysvětlit, že daleko víc než nějaký mail mě potěší rukou napsaný dopis na poctivém papíru. Dopis, na který si můžu sáhnout. Mimochodem, právě mě napadlo, není to moc dávno, co si spanilé děvy vkládaly do záňadří list od svého milovaného. Docela mě pobavila představa, ve které si některá z moderních dam do hlubokého výstřihu strká disketu nebo cédéčko.

Na cédéčkách budou za pár desítek let i všechny knihy. Tištěná kniha bude mít přibližně stejnou cenu jako v dobách středověku. "Obyčejní" lidé si budou knihy číst v počítači. Téměř nikdo nebude vědět, jak právě koupená kniha krásně voní a jak lze v klidu a pohodě strávit v knihkupectví víc než hodinu listováním a vybíráním.

A jak bude v nedaleké budoucnosti probíhat hodina psaní? Paní učitelka vybídne žáky, aby si zapnuli své notebooky a na obrovské obrazovce jim ukáže písmeno A. Písanky už nebudou existovat. Děti se nebudou učit psát perem, a když jim budou prarodiče vyprávět, jak kdysi neexistovaly počítače a psalo se pouze na papír, budou se tomu podivovat.

Navzdory všem trendům takzvaného moderního života zůstávám skalním příznivcem papíru a možná naivně doufám, že mě nikdo nebude nutit číst knihy na počítači. Navíc člověk nikdy neví, kdy mu jeho "miláček" vypoví službu. A protože bych nerada o své výtvory přišla, všechno, co napíšu, si také radši hned vytisknu. Samozřejmě na papír.

Iveta Poláčková

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012