Na slovíčko

6 2006 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

S tím, jak se blížil termín našeho odletu do Austrálie, začala jsem dávat dohromady důležité informace. Manžel se obvykle stará o praktické záležitosti, já spíše o ty mezilidské. Několik kontaktů jsem měla od Evy Střížovské, která byla na australském krajanském turné před několika lety a udržuje s krajany aktivní kontakty. Někteří z nich se příležitostně účastní pořadů, které Český dialog v Praze pořádá. Další kontakty na krajanské spolky jsem našla na internetu. Na několik e-mailových a pevných adres jsem odeslala dopis s tím, kdo jsme, co děláme a že bychom během měsíčního pobytu rádi několik krajanů poznali. Nežádali jsme o žádnou pomoc ani ubytování, jen o možnost někde se sejít Na slovíčko. První, kdo se nám ozval, byl Milan Paulů, vydavatel krajanského časopisu Na slovíčko, krajan z Brisbane, který na našem seznamu nebyl, ale náš e-mail převzal a napsal povzbudivý dopis i s nabídkou ubytování. U Paulů se zastavili a bohatýrsky oslavovali mnozí slavní zpěváci a hudebníci na turné po Austrálii. My jsme byli nejen co se zpěvu týče, ale i oslav, naprosté nuly. Přesto jsme u Paulů prožili zajímavé chvíle a touto cestou chceme poděkovat za naprosto přirozenou a pohodovou pohostinnost. Druhá odpověď přišla z Tasmánie, ale paní Collins byla v době našeho pobytu mimo domov. Nakonec ani na Tasmánii jsme nevyšli s prázdnou. Když jsme zjistili, že jsme ubytovaní ani ne 10 minut pěšky od Polského klubu, v kterém se scházejí Češi, šli jsme na průzkum. Žádná česká sešlost se zrovna nekonala, ale zjistili jsme, že manžel polské manažerky je Čech a navíc Čech Ostravák. Netrvalo dlouho a už jsme byli v Polském klubu tři. Když jsme se mimo jiné zmínili o možnosti připojení na česko a slovenské TV vysílání, Honzovi zazářily oči. Doma už mu funguje a asi bude fungovat i v Polském klubu. Pro krajany o důvod víc ke společnému sledování sportovních událostí. A ještě jedna informace - v Polském klubu v Hobartu je možnost ubytování, takže užitečnou informaci předáváme dál. Především jsme si uvědomili, že pro všechny Čechy a Slováky definitivně skončila doba emigrace. Naši známí a přátelé, které jsme znali v Česku, a kteří se během posledních pěti let rozhodli žít a pracovat v Austrálii, jsou plnoprávnými světoobčany. Jsou to zdatní lidé, kteří se v Austrálii dobře uplatní a jistě budou šířit dobré jméno své zemi. Na jednu stranu je nám líto, že krajané, kteří odešli po roce 1948 pomalu, ale jistě vymírají. Krajané, kteří odešli po roce 1968 jsou, nebo se přibližují zaslouženému odpočinku. Bylo zajímavé, alespoň po telefonu, naslouchat a vzájemně se sdílet o vzpomínky, podmínky a současnost života mimo Česko- Slovensko.

Jedno je jisté - že ti, kteří mají v nové zemi děti a vnuky, dožijí tam, kde je rodina. A tak spolkové a krajanské aktivity emigrantů pomalu skomírají. Někteří funkcionáři, kteří sloužili mnoho let, jsou již unavení. Máme radost z toho, že dnes odloučenost pro vzdálenost nehraje podstatnou roli - telefonní služby jsou velmi levné, e-mail a skype je součástí skoro každé domácnosti. Nejen to, že můžeme číst internetové noviny a poslouchat rozhlasové vysílání kdekoliv na světě, ale překvapila nás možnost připojení přes internet na české i slovenské TV vysílání a asi 3000 českých filmů z archivu. U Paulů jsme sledovali v obraze aktuální zvláštní zpravodajství, které se týkalo záplav v České republice i oblíbený pořad s Janem Krausem. TV připojení:

www.onlinetv1.com

Se srdečnými pozdravy a milými vzpomínkami Vaši Steigerovi p.steiger@hcjb.cz nebo 233 350 230

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012