Amulety a řezby Nového Zélandu

6 2006 Kultura česky
obálka čísla

Výstava Vladimíra čížka v Benátkách nad Jizerou 1. 5. - 30. 7. 2006

"Věřím v kouzlo a duši řezby vytvořené s láskou a promyšleným záměrem a nošené po dlouhý čas vlastníkem nebo příslušníkem kmene. Splrávný amulet má patinu svědčící o věku a zacházení, vyzývá k dotýkání, k tomu, aby ho člověk svřel v dlani a ucítil jeho sílu. Amulety člověk nosil od počátku věků a nosí je i dodnes, i když původní význam byl zapomenut nebo změněn." Tato slova předního novozélandského řezbáře Owena Mappa si výtvarník amatér a velký fanda Nového Zélandu Vladimír Čížek vybral jako moto své výstavy v Muzeu v Benátkách n.Jizerou. Na této výstavě komorního formátu přestavuje své řezby inspirované maorským uměním a vzniklé převážně během jeho dlouhodobého pobytu na Novém Zélandu. Zajímal o umění původních obyvatel Nového Zélandu a mnohé se přiučil přímo u významných současných řezbářů. Vystavené řezby jsou jednak repliky muzeálních artefaktů a jednak i originální díla.

Výstava je rozdělena do čtyř tématických celků - řezba z kosti a amulety, řezba ze dřeva a tiki, řezba z novozélandského nefritu a řezba do lidské kůže (tetování moko). Každý celek je doplněn obrázky z publikací a plakáty dokumentujícími originální novozélandskou tvorbu a podrobným vysvětlujícím textem.

U národů Pacifiku neznalých písma postavení řezbáře bylo výjimečné. Řezbářství se věnovala hrstka zasvěcených osob a znalosti byly předávány z generace na generaci. Řezbářství bylo považováno za nadpřirozené a esoterické. Řezbáři vytvářeli z trvanlivých materiálů jako dřevo, kámen a kost hmatatelnou podobu symbolických hodnot. Pro člověka naší západní civilizace zvyklého na to, že základem kultury je slovo na papíře, je to těžko pochopitelné. Umění Maorů patří mezi umění kmenové srovnatelné s uměním Keltů nebo Vikingů. Vyvíjelo se izolovaně od zbytku světa. Je to původně umění doby kamenné. Z této doby, tedy z doby předkolonizační, je na výstavě cenný exponát - čepel nefritové sekery.

Na Novém Zélandu je nošení amuletu, jako přívěsku na krku dodnes velmi populární. Zhotovování amuletů z kostí a zubů savců i ptáků má v celém Tichomoří silnou tradici. V minulosti nejčastějším materiálem byly zuby a čelisti velryb, hlavně vorvaně obrovského, a kosti dnes již vyhynulého ptáka moa. Dnes se nejvíce používá hovězí kost.

Nejtypičtějším maorijským amuletem je tiki. Na krku ho nosili jak ženy, tak i muži. Býval vyřezán z nefritu nebo z kosti. Jeho hodnota nespočívala v jeho kráse, úrovni řemeslného zpracování neho hodnotě kamene. Důležitá byla jeho mana - nadpřirozená duchovní síla. Tento duchovní náboj mohl tiki nastřádat od tvůrce a svých nositelů nadaných manou. Byli to náčelníci, váleční hrdinové nebo jiní lidé mimořádných morálních kvalit. Takovým lidem byl tiki zapůjčován a byl ceněným dědictvím rodiny nebo kmene. Na výstavě najdete tiki v mnoha provedeních.

-cz-

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012