Už jsou tři - Veronika, Pavel a Dag

6 2006 Naši ve světě česky
obálka čísla

Jako červená nitka (a opravdu je vesele a láskyplně červená) se objevuje na stránkách Českého dialogu již od roku 2004 příběh rodiny Koutných ze Švédska. Začalo to mým seznámením s Lídou a Jiřím Koutných, tedy rodiči, a jejich dětmi Veronikou a Martinem, na českých dnech v Kyrkekvarnu, kde jsem s Veronikou udělala jeden ze svých prvních rozhovorů pro Český dialog. (ČD 9/2004). Už tehdy byl na setkání i její přítel Pavel z Prahy - oťukával si švédské prostředí. Všichni z rodiny Koutných mi byli od začátku sympatičtí velkou snahou o udržení si kontaktů s Českem, pochopením současné české reality, ale zároveň i kladným a tvůrčím přijetím toho, co jim nabídla švédská společnost.

Nedlouho nato jsme v Českém dialogu otiskli i náhled Veroničiny maminky Lídy na postavení žen ve společnosti - české i švédské, dnešní i včerejší. (10/2004) Mně osobně její příspěvek velmi zaujal.

Měli jsme radost, když pak Koutných při svých pobytech v Praze začali navštěvovat akce Mezinárodního českého klubu a zúčastnili se i pořádaných výletů. Dozvídali jsme se postupně, že vztah Veroniky a Pavla bude brzy završen svatbou v Praze a loni v dubnu přišla pozvánka - svatební oznámení. Tak vznikla další moje reportáž, kterou jste si mohli přečíst v čísle 4-5/2005. Všemi články se táhne příjemný pocit, že se zde obrazně prostřednictvím dvou mladých lidí spojuje něco, co bylo kdysi násilím rozděleno, dva světy - kdysi tak odtažité, se opět stávají jedním.

A pak se Pavel narozený v České Lípě v době tuhého socialismu, a Veronika narozená v české rodině ve svobodném Švédsku, rozhodli pro společný život zatím ve Stockholmu - později ale kdoví? Bydlí zatím na jednom ze stockholmských ostrovů v tzv. startovacím bytě - brzy jim ale asi bude malý, takže i když se jim tam moc líbí, budou muset shánět něco většího. Třeba je potkáme za několik let v Praze?. Kvůli výše uvedenému je přirozené, že během našeho dalšího setkání na českých dnech v Kyrkekvarnu vzniklo opět povídání o životě, o tom, jak jednoduché (nebo těžké) je zvyknout si na nové prostředí (pro Pavla), novou životní situaci (pro oba). Dnes již totiž nejsou dva, v únoru 2006 se mladá rodina rozrostla o malého Daga, který se vesele směje na svět a netuší, že se stal mediální hvězdou našeho časopisu.

Jak to tedy s nimi je? Vezmeme to popořadě.

Veronika

Už se nejmenuje Koutny ale Sochman. Roli maminky zvládá perfektně. Synka hýčká, ale zároveň je vidět, že malý Dagoušek bude vychováván i docela skautsky. Jak jinak, když tatínek Pavel je skautem takřka "odkojen". (Čtěte dále). Chlapeček v maminčině náruči absolvuje všechny možné akce, je zvyklý odmalička na množství lidí kolem sebe a ničeho se nebojí, nepláče, naopak se každou chvilku šibalsky zasměje. Veronika chce, aby měl lidi rád, aby byl až vyroste, pozitivně naladěný, uměl dobře komunikovat. Proto myslí, že je pro malého důležité už v miminkovském věku se "pohybovat ve společnosti" a ne ležet jen v kočárku nebo postýlce sám či s hračkami, tak jak to bývalo dřív zvykem. Vzpomínám na socialistickou kolektivní výchovu, kde vše mělo svůj železný řád, miminko jakoby ani nebylo budoucím dospělým. Dětští lékaři, personál v jeslích či školkách zacházel s dětmi jako s "kousky" dobně to dělali i mnozí rodiče (naštěstí ne ti moji).

Na otázku, jak je to s mateřskou dovolenou, se dovídám, že může být doma rok a půl, ale nemusí to být vcelku. A také si část té dovolené může vzít otec, s čím Veronika počítá. Takže to bude asi rok dovolená mateřská a půl roku "otcovská", aby se mohla vrátit ke své práci, která ji zajímá a baví. (Veronika pracuje u stockholmské firmy na půl úvazku jako ekonomická manažerka, druhý půlúvazek v téže firmě se týká ekologie.)

Pavel

Má to možná paradoxně těžší než jeho žena. Pavel se musí ještě stále učit švédsky, aby se bez problémů mohl orientovat v nové zemi, kterou sice již předtím znal z mnoha dlouhodobějších návštěv, ale přeci jen?Starat se o rodinu, najít práci, udržet si ji a přitom ještě studovat není jistě snadné, natož v cizí zemi. O generaci starší čtenáři si jistě řeknou - to je toho, on může kdykoli na návštěvu domů, může zavolat, může napsat, může se radit - to my nemohli. Ano, ale i tak je Pavlovo rozhodnutí následovat manželku a hledat si práci v cizím prostředí hodné uznání.

Pavel má skautskou výchovu, to mu jistě hodně pomáhá. Věnoval se v Praze skautingu i v dospělosti, vedl celé středisko a každoročně v létě měl na starosti skautský tábor jako hlavní vedoucí. A to se nezmění ani letos, kdy chtějí tábor absolvovat s Veronikou i se synkem, i když ne v roli hlavního vedoucího. Kontakty se svými skauty v Praze udržuje stále.

A jak je to s prací? Našel ji brzy, zaměstnala jej menší nábytkářská firma (Pavel je truhlář), jejíž šéf je také cizinec, Rakušan. Kromě Pavla tu pracuje ještě asi 9 lidí. Vyrábějí nábytek na zakázku, Pavel má plný úvazek a zkušební dobu už má za sebou. Také již ani není posledním přijatým zaměstnancem ve firmě, takže podle švédského zaměstnavatelského systému mu nyní nehrozí propuštění (přijdou-li potíže, firmy vždy propouštějí v pořadí od konce přijímaných). Malé firmy to tady také nemají jednoduché a mnoho jich krachuje.

Dag

Malý Dag ještě vyprávět neumí, takže nezbývá dát na jeho veselý kukuč a napsat, že je asi ohromně spokojený v náruči mámině, tátově (Pavel se viditelně snaží Veronice pomáhat - a to zcela jistě neplatí jen během pár dnů pobytu v Kyrkekvarnu). Všichni na něj mluví česky - maminka Veronika (i když s roztomilým přízvukem, který jí léta strávená ve švédských školách už asi nedovolí odstranit, ale to určitě nevadí), táta, babička i dědeček. Švédština jej beztak bude obklopovat všude mimo rodinu, takže na ni času dost, myslí si rodiče. A už plánují, kam všude s nimi Dag pocestuje. Vždyť je to tak jednoduché, zvlášť ještě, když malému stačí maminčina zdravá mléčná výživa. A cíle si nekladou blízké - vždyť je vidět, s jakým zájmem všichni poslouchají přednášku Jindry Šípka o Peru! (Při putování po peruánských horách se totiž před několika lety Pavel s Veronikou seznámili.)

Martina Fialková

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012