Vladimír Votýpka Paradoxy české šlechty

Před více než třiceti lety začal novinář Vladimír Votýpka mapovat osudy českých šlechtických rodů po druhé světové válce. Bohatý dokumentární materiál, především záznamy dlouhých rozhovorů s desítkami aristokratů různých generací, zpracoval postupně ve třech knihách, vydávaných od roku 1995 vždy v pětiletých intervalech. V první z nich (Příběhy české šlechty) se zaměřil na osudy českých šlechtických rodin, jež po únoru 1948 zůstaly ve vlasti, ve druhé (Návraty české šlechta) na anabáze šlechtických exulantů, kteří se na počátku devadesátých let vraceli domů.

Ve třetí knize (Paradoxy české šlechty) završující triptych, zaznamenal další pozoruhodné příběhy šlechtických rodů z českých zemí. Pokusil se nahlédnout do každodenního života, práce i plánů několika aristokratů, spravujících restituovaný majetek.

Na stránkách knihy ožívají dosud zcela neznámé osudy potomků knížete Rudolfa Thurn- Taxise, současných reprezentantů knížecího rodu Kinských, rodu Belcrediů, Dlauhoweských, Coudenhovů-Kalergi, Podstatzkých- Lichtenstejnů, Czerninů, Lobkowiczů, Kolowratů a původně ruského rodu Razumovských. Autor se věnuje houževnaté snaze šlechty o postupnou obnovu restituovaných statků a často velmi zdevastovaných zámků, přičemž dokládá její zodpovědný vztah k rodovému majetku. Dále si všímá aristokratických rodin, které se na počátku nacistické okupace přihlásily k německé národnosti a přijaly říšskoněmecké občanství, po válce byly odsunuty, vyvlastněny, vyloučeny z majetkových restitucí. Ukazuje, že většinou nešlo o protičesky či dokonce o pronacisticky zaměřené aristokraty, ale o lidi podlehnuvší masivnímu nátlaku okupantů a pragmaticky usilující o záchranu rodových statků. Snaží se věcně korigovat předsudky části naší veřejnosti ve vztahu ke šlechtě.