čeština v zahraničí VIII.

Po českých neologismech se podíváme i na neologismy v cizích jazycích a na jazyky umělé.

Pro mezinárodně srozumitelná slova jako rádio a televize mají některé jazyky své domácí neologismy, například němčina (der Rundfunk a das Fernsehen), ale i složeniny domácího jazyka s cizím, například Sprachtools (špráchtůls) ve vyhledávači google na internetu.

Česky je to "nastaveni jazyka", zatímco např. francouzština se přísně drží svého výrazu outils linguistiques.

Francouzština se vůbec vyznačuje odporem k přejímání slov z cizích jazyků, i pro pojem striptýz má vlastní jazykové spojení: déshabillage agacerie neboli dráždivé svlékání.

Jiné jazyky se brání méně, a tak se například v japonštině používá slovo taipuraita, (typewriter), česky psací stroj, nebo hambagu- hamburger.

Španělština převzala z angličtiny slovo suéter, tedy svetr, a yiens- džínsy.

Ani v češtině nepřebíráme cizí slova automaticky. V 70.létech minulého století vypsal časopis Mladý svět soutěž o české pojmenování tehdy nového sportovního nářadí surfboard.

Nápadů bylo mnoho, český národ je soutěživý, ale nevymyslelo se nic originálního.

Slovo se částečně přeložilo, tedy místo board prkno, a z nepřeložené části bylo vytvořeno přídavné jméno surfovací.

Učit se cizímu jazyku zabere spoustu času, obzvláště pokud má komplikovanou gramatiku jako francouzština, přebohatou slovní zásobu jako angličtina a složitý slovosled jako němčina.

A přece to bylo někdy asi jinak. V Bibli se dočítáme o univerzálním jazyce našich prapředků, který se však trestem božím rozpadl do různých skupin a podskupin, známá to Babylonská věž v knize Genesis.

Podobnou pověst o jakémsi prajazyce mají Mayové, Číňané a další národy. V novější historii byly činěny pokusy vytvořit či ustanovit univerzální dorozumívací jazyk zvaný lingua franca.

Byla to například latina, interlingua středověku a dále, vzhledem k politickým událostem to byly španělština, francouzština, možná i němčina a ruština. To platí i o arabštině, která s růstem islámu nabývá dnes na významu, ale je velmi obtížná, čili jako univerzální jazyk nevhodná.

Během posledních dvou set let se konala řada pokusů vytvořit umělý mezinárodní jazyk, který by se snadno naučil a byl akceptovatelný pro různé národní jazykové skupiny.

Ovšem z historických a hlavně technických důvodů došlo spíše k rozšíření angličtiny...

Umělých jazyků existuje více než tucet a mají často roztodivná jména jako Kosmos, Monologika, Universalsprache a další.

Nejznámější je pro nás asi esperanto, které vytvořil dr. Zamenhof. Byl polského původu, avšak netrpěl šovinismem, ve své umělé řeči použil jen jediné polské slovo, a to název pro klobásu: polsky kielbasa, v esperantu la kolbaso.

Esperanto má extrémně jednoduchou gramatiku, využívá slov z různých evropských jazyků (především románských), ale obsahuje i mnoho latinských a německých slov, trochu ruštiny, řečtiny a dalších. Pro obyvatele Evropy, Austrálie a obou Amerik je to jazyk snadno naučitelný, to ovšem neplatí pro Afriku a Asii, ve kterých ovšem žije většina obyvatelstva naší země.

A jak je to češtinou? Trochu jsme si mezinárodně zaskórovali s notoricky známými výrazy robot a pistole.

Ale třeba i jazykolamy: kromě strkání prstu do krku a přelétání stříbrných střech křepelkami, například větou: Na-ole-ju-je-li Julie Julia, ne-na-ole-ju-je Julie Julii.

Ale o tom až příště.