Nebezpečné mediální (ne)způsoby

6 2006 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

?Loňská iniciativa "S komunisty se nemluví" zašla na úbytě pro mediální nezájem. Je naprosto nepochopitelné, že náš svobodný a nezávislý tisk, rozhlas a televize nevyužily příležitosti a nepodpořily správnou věc. Naopak začaly cupovat onu aktivitu, že je nekorektní, nedemokratická atd. Nad tím zůstává rozum stát. Nikdo nepřišel s ujištěním "na našich vlnách komunistu neuslyšíte" nebo "na naší obrazovce nespatříte jediného komunistu". I kdyby komunisté měli co říci, zůstává přinejmenším sporné, zda vůbec mají právo něco říkat. Když ČT loni zrušila publicistický pořad proto, že naštval Paroubka, čekal jsem stávku novinářů. Že v dohodnutý den nevyjdou noviny a nebudou se vysílat zprávy. Ale kdepak... Kde je nějaká stavovská čest a solidarita? Ovšem korunu tomu už předtím nasadily Lidové noviny, které 25. února 2005 otiskly Grebeníčkův článek o 25. únoru 1948. Za to bych šéfredaktorovi udělil nejvyšší komunistické vyznamenání a musel by ho povinně nosit. To je přece stejné, jako kdyby Frankfurter Allgemeine Zeitung 30. ledna 1961 otiskly článek některého nacistického potentáta k výročí jmenování Adolfa Hitlera říšským kancléřem? Po Vítězném listopadu bylo hlavním úkolem svobodných a nezávislých médií usilovat o změnu mentality národa. Aspoň jako výraz vděčnosti za svou vlastní existenci, když už ne z přesvědčení. A zde česká žurnalistika zklamala na plné čáře. Marxismus-leninismus úspěšně nahradil ještě zhoubnější postmodernismus neboli rozmělnění hodnot a zrušení polarity dobro - zlo. Komunisté nám nejsou předkládáni jako dobří nebo zlí, nýbrž "takoví, jací jsou". V tom je ta zrada. V debatách potom vidíme, jak soudruzi často moderují moderátory. Oni totiž na rozdíl od salonních intelektuálů byli v umění agitovat vždycky dobře vycvičeni. Ale pak jsou tu evropští demokraté (Kasl, Zieleniec, Hybášková), strana zastoupená v Evropském parlamentu, jejíž preference podle průzkumů pěti procent nedosahují. Na rozdíl od anonymních zelených jsou v této straně lidé, kteří už v politice něco dokázali. Výrazné osobnosti, jež stojí za mediální pozornost samy o sobě, bez ohledu na stranickou příslušnost. A zde vidím mediální nezájem, který možná hraničí až s bojkotem...

Už slyším námitku, že v evropském parlamentu jsou zastoupeni i nezávislí demokraté, tj. Vladimír Železný, jehož si média také moc nevšímají. Ale proč? Nikoli z morálních důvodů, že je to hajzl, který kvůli své megalomanské posedlosti napřed degradoval vkus národa a potom zostudil a zadlužil naši republiku, nýbrž proto, že dnes už je (sice bohatý, ale jenom) soukromník, jenž nemá na nic vliv. Na mediálním trhu nefiguruje a nic z něho nekápne, takže proč se s ním abgébovat, že? Tak bychom mohli pokračovat...

Nejméně za polovinu mandátů komunisté vděčí našim svobodným, nezávislým, objektivním atd. sdělovacím prostředkům, oněm hlídacím psům demokracie, jak se novináři sami hrdě nazývají. Komunisté se jim za to jistě náležitě odvděčí. Ale to už bude pozdě bycha honit.

Vítězslav Čížek (Autor je překladatel a literát na volné noze. Text je vybrán z jeho obsáhlejšího článku.)

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012