Dopis pro naši autorku

5 2006 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Vážená paní Volfová,

dočítám Vaši knihu toulek českou historií a je mi krásně. Děkuji Vám za ten pocit, děkuji Vám za krásnou češtinu. Děkuji Vám za duchovní bohatství, které rozdáváte.

Podobné pocity vnitřního bohatství jsem si prožil také jako houslista, který hrál 40 let v orchestru. V době totality - normalizace, jsem se dostal do angažmá v Reykjavíku na Islandu. Kolega, Američan Dandy, mi s jistou hrdostí vykládal o USA; o Evropě a speciálně o Československu toho moc nevěděl. Na zdi pokojíku jsem měl z kalendářů Hradčany a Ladovu hospodskou rvačku, obrázek, který mi vždy udělá dobrou pohodu. Takže mne vyprovokoval k tomu, že jsem mu musel říci, že tento hrad českých králů už stál v době, kdy v USA běhali bizoni.

Na zájezdu pod polárním kruhem jsme v Akureyi hráli Finlandii (symfonická báseň J. Sibelia) a v druhé řadě na kraji seděla bělovlasá babička, pozoroval jsem ji, jak krásněla a jak z ní ta hudba činí krásnou a hrdou seveřanku a tenkrát jsem jí záviděl ten pocit vlastenecké hrdosti. Psal se rok 1972.

Ten Američan mne jednou pozval na čaj a pustil mi Dvořákovo smyčcové kvinteto s kontrabasem. Bylo to nečekané, 2. věta je tklivě smutná. Seděl jsem, hlavu v dlaních, a tehdy, když mi tekly slzy po tvářích, jsem si uvědomil, jak mám rád České středohoří a Litoměřice, a v tu chvíli jsem věděl, že nemohu emigrovat, že se tam musím vrátit - domů.

V Itálii jsem se zase přel s Italem, silným nacionalistou. Až jsem se pak zarazil, když ze mne vylétlo - ano, máte Verdiho a Pucciniho, ale ukažte mi zem, která má takové trojhvězdí v jednom století jako Československo (dnes Česko) Dvořák-Janá-ček-Martinů. A dodal jsem - který národ (10 milionů!) má cyklus Má vlast? Který národ má Slovanské tance? A pokusy byly! A který národ má takový skvost jako my - Rybovu mši, Hej, mistře?

A pocit, který jsem měl, když jsme hráli v "nadupaných sálech" a katedrálách ve Španělsku Vltavu, se nedá vypsat, zvlášť Rej rusalek.

Při čtení Vašeho povídání se mi podobné myšlenky vracely a vracely mi i ten nepopsatelný pocit štěstí a hrdosti, že jsem tady doma. Za to Vám chci ještě jednou poděkovat a popřát Vám hodně radosti a tvůrčích sil.

S úctou Vlad. Dědek, Hradiště v Čechách, 3. února 2006

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012