O občanské společnosti

    George Soros: "Communism represented the idea of a universal closed society. That idea has failed... open society is a more advanced form of social organization. "My concept of open society... requires people to make sacrifices for the common good. "The Velvet Revolution was fought in the spirit of open society, but the concept of open society was not elaborated, either in theory or in practice."     Petr Pithart na SVU ve Washingtonu: "O občanskou společnost se v posledních jedenácti letech vedou v ČR ostré spory. Sporné je teoretické uchopení občanské společnosti, sporná, a v důsledku toho i omezená je praxe občanské společnosti, to znamená možnosti jejího rozvoje. Občanskou společností rozumím sumu sfér svobodného sdružování, sebeorganizování lidí autonomních na státu. Patří sem univerzity, církve, místní samospráva, profesní samospráva (zejména nejrůznějží komory), odbory, spolky, nadace, nevládní organizace, veřejnoprávní instituce (např. veřejnoprávní média) atd.... Společné těmto různým formám sebeorganizování společnosti však je, že stát autonomii spontánních, zezdola vzniklých organizací umožňuje. Některým z nich navíc svěřuje odpovědnosti, které by si mohl ponechat pro sebe. Toto přenážení odpovědností je charakteristické zejména pro různé formy samosprávy, ale nejenom pro ně. Stát tak ovšem nečiní bez možnosti kontroly výkonu takto přenesených odpovědností. Základní spor se u nás v posledních letech vedl a vede o to, zda rozvinutá občanská společnost může ohrožovat demokracii. V mocenském pojetí demokracie, které pokládám za nepřípustně úzké, jsou za garanty demokracie pokládány politické strany a volby, v nichž tyto politické strany získávají kvantifikovatelný podíl na moci. /Po roce 1948/ Občanská společnost byla tehdy zcela podvázána, zejména v první fázi snahy po totálním ovládnutí celé společnosti. ... Masový útěk do soukromí jako reakce na beznaděj posledních dvaceti let toto znehybnění společnosti jen potvrzoval. Listopad 1989 za stihl českou společnost rozbitou, rozdrobenou na milióny pouze soukromých zájmů. ... To ovšem nezůstalo bez vlivu na vývoj v dalším desetiletí. Občanská společnost byla především v letech 1992-1998 připouštěna pouze v té podobě, kdy kupříkladu církve byly -- abych uvedl autentický citát tehdejšího premiéra -- pokládány za něco jako "turistické spolky". ... Nakonec ale jde podle mého o neochotu zmenšit moc státu. Jde o neochotu odevzdat část moci, kterou stát vykonávat sice může, ale podle zkušeností jiných zemí ji vykonávat nemusí, občanům spontánně zorganizovaným v mezích právního řádu."
    Václav Havel 1.1.2001: "Velmi důležitým projevem živého mravního vědomí a cítění, smyslu pro lidskou pospolitost a solidaritu, jakož i pro bohatství lidských zájmů, je život spolkový, nadační, život nejrůznějších občanských sdružení a iniciativ, zkrátka všeho, co vzniká zdola a dobrovolně jako jeden ze způsobů sebestrukturace moderní společnosti." Říká se tomu též neziskový sektor a fungující a stabilní demokracii si bez této větve občanské společnosti nelze vůbec představit: nejen, že je důležitou, byť nepřímou zárukou politické stability, nejen že zprostředkovává žádoucí pluralitu a efektivnost přerozdělovacích procesů a vůbec péče o věžádný stát nemohl dokázat, ale předevžím a hlavně je asi jedním z nejzřetelnějších společenských projevů toho dobrého, co je v nás. Sféra, o níž teď mluvím, nemá u nás příliš snadný život a politické elity k ní chovají notný kus nedůvěry. Tím ovšem společnosti moc nepomáhají, a v důsledcích tím škodí i samy sobě."
    O sžívání občanských aktivit se státní správou a vytváření občanské společnosti se zajímal prezident Václav Havel při své návštěvě Broumovska 14. 8. 2001. "Kde nemá občanská společnost dost prostoru k rozvoji, tam chřadne demokracie a otevírá se prostor totalitním silám," řekl při besedě s aktivisty programu Oživení Broumovska.