Lze vytvořit multikulturní společnost?

10 2001 Aktuality česky
obálka čísla

    Jako kdyby ji osud schválně načasoval, konala se 19. -- 22. září mezinárodní pracovní konference na téma Kontrastní metody a multikulturní společnost -- Contrasting Values and Multicultural Society. V Praze se sešli znalci z České republiky, Velké Británie, USA, Nizozemí, Německa, Japonska a Ruska k debatám o problematice soužití lidí odlišných kulturních tradic a místy dokonce zcela protichůdných životních hodnot. Vážnost těchto otázek umocnily i aktuální tragické události v USA.
    Hlavním pořadatelem konference bylo Středisko pro výzkum sociálně kulturní plurality Filozofického ústavu Akademie věd ČR, založené v roce 1994 a zabývající se způsoby a praktickými výsledky řešení soužití domácího obyvatelstva s přistěhovalci z odlišných kulturních oblastí. Spolupořadatelství se dále ujali General Board of Higher Education and Ministry, United Methodist Church, Nashville TN v USA a St. Martin´s College, Faculty of Arts, Humanities and Social Science z anglického Lancasteru a na financování konference se podílel Česko-německý fond budoucnosti.
    Tiskovou konferenci moderovala socioložka Jiřina Šiklová, která zdůraznila, že migrace obyvatelstva je základní způsob existence a přežití lidstva, dříve však trvala celá staletí, zatímco dnes se nevídaně zrychlila na pouhé hodiny. Prof. Krejčí, emeritní profesor na univerzitě v Lancasteru, pojmenoval obecný jev, mnoha lidmi odsuzovaný, přesto trpně přijímaný, a to obrovský nevkus, který v současné době naše kultura mediálně podporuje, a jímž jiné kultury provokujeme.
    Velmi rychlý spád dostaly události letošního podzimu. USA a jejich spojenci zaútočili na Afghánistán jako sídlo mezinárodního terorismu. To ovšem vyvolává na obou stranách konfliktu zjednodušující zkratky o válce s islámem.
    Zeptala jsem se na názor některých přítomných:

    Prof. JUDr. Jaroslav Krejčí, emeritní profesor na univerzitě v britském Lancasteru a ředitel Centra pro výzkum sociálně kulturní plurality při Filozofickém ústavu AV ČR:
    M. H.: V ;souvislosti s ubýváním obyvatelstva a stárnutím populace v ;rozvinutých zemích i v České republice se stále hovoří o nutnosti ve zvýšené míře přijímat imigranty, kteří si s sebou často přinášejí zcela odlišné hodnoty. Jsou jejich životní priority skutečně tak výrazně jiné? Přijímají lidé z jiného kulturního prostředí hodnoty hostitelské země?
    J. K.: Záleží na tom, z jakého prostředí přicházejí. Pokud přijdou z oblasti, která byla nebo je také křesťanská, nebude to vůbec hrát roli a nezáleží na rase. Přijdou-li z indického prostředí, podle mých zkušeností z Velké Británie, není problém, stejně jako u příchozích z Číny. Když přijdou ze zemí muslimských, záleží na tom, jsou-li vychováni v duchu humanitárního islámu, který tam bezesporu je a má velkou tradici, a nebo jestli jsou protkáni myšlenkou islámu bojovného. Na konferenci jsme hodně o této otázce debatovali a všichni si plně uvědomujeme kladná období ve vývoji islámské civilizace. V dobách, kdy my jsme byli barbaři, měli Arabové vysokou kulturu. Bohužel některé jejich oblasti, např. Afghanistán, se teď do barbarství, a troufám si říci neobarbarství opět dostávají. My se ale musíme snažit vidět islám v různých formách, nedívat se na něj jako na jednu věc.
    M. H.: Podle Vašich slov nehrozí střet civilizací, ale střet uprostřed civilizací. Můžete Váš výrok vysvětlit?
    J. K.: V základních otázkách víry není rozpor mezi křesťanstvím a islámem. Snad pouze v otázce chování k ženám, ale ani to není tak výrazné mezi islámem a křesťanstvím. Výrazným se to stává až v současné západní civilizaci. Rozdíl mezi civilizací křesťanskou, převažující tak do 17., 18. století, a islámem byl menší. Od osvícenství máme spíše laickou civilizaci s důrazem na lidská práva, tedy antropocentrickou, kdežto v klasickém křesťanství bylo více teocentrismu, jenž je v islámu ještě silnější. Mezi laickým západem a islámem je tedy větší kontrast než mezi křesťanstvím a islámem.
    Střet uprostřed civilizací znamená, že v rámci islámu existuje mírný islám, v současnosti představovaný hlavně súfismem s mystickým učením a nebojovným kultem. O zachování starých forem v celkem rozumné interpretaci, která neodporuje našemu tolerantnímu přístupu, se snaží muslimští konzervativci. A pak jsou radikálové, kteří se cítí nějakým způsobem poškozeni. Afghanistán se např. jednu dobu snažil rozvinout parlamentní monarchii, studenti se uči li cizím jazykům. Od západní civilizace očekávali pokrok. Pak přišly zpětné nárazy, sovětská invaze, na druhé straně americká podpora božích bojovníků atd. tam vytvořily takovou situaci, že se lidé z frustrace vracejí ke starému ideálu. "Komunismus nebyl dobrý, kapitalismus není dobrý, protože nestačil zajistit růst produkce rostoucímu počtu obyvatelstva, který vyplynul ze zlepšení zdravotní situace a hygienických opatřeních ze západu". To vše tvořilo protiklad mezi pozitivní rolí zdravotnictví a negativním dopadem pomalého hospodářského růstu...
    Mnoho islámských zemí je vnitřně rozštěpeno. Proto musíme vidět situaci ne jako "clash of civilizations" ale jako "clash within civilizations".
    Roger Ireson, předseda General Board of Higher Education and Ministry, United Methodist Church, Nashville, USA. Je držitelem pěti čestných doktorátů na amerických univerzitách a dvou z Latinské Ameriky:
    M. H.: Pane Iresone, říkal jste, že není problém mezi muslimy a světem, ale mezi teroristy a světem.
    R. I.: Řekl jsem to v kontextu s teroristickým útokem na Světové obchodní centrum v New Yorku a na budovu Pentagonu ve Washingtonu. Po útocích jsme s lidmi v Americe hodně diskutovali o našem vztahu k islámu. Mnoho američanů je muslimů nebo je s islámskou komunitou v určité vazbě. A to právě řekl prezident Bush, když se vyjádřil, že Amerika nepovede válku proti islámu nebo muslimům, ale proti teroristům. kteří tvoří jen velmi malou část tohoto komplexu. Američané uznávají a respektují náboženství muslimů. Co se týče radikálních fundamentalistických skupin, které se uchylují k teroristickým aktům, aby prosadili své fanatické a politické cíle, je třeba je adresně pojmenovat. Problém je, že s nimi nelze docílit racionální domluvy. Je to něco zcela jiného, než si sednout a diskutovat o rozdílech. Kdyby to šlo, udělali bychom to. Nelze vyjednávat tam, kde to není možné. USA se musí důsledně bránit před všemi druhy teroristických útoků, zajistit lidem spravedlnost a chránit je. Přesto doufám, že v budoucnosti budeme schopni najít řešení dialogem radši než konfrontací.
    Doc. Luboš Kropáček, PhD z Filozofické fakulty UK, specialista na arabská, islámská a africká studia.
    M. H.: Pane docente, máme šanci najít pokrokové proudy na obou stranách pomyslné hranice mezi naší a islámskou kulturou?
    L. K.: Musíme rozlišovat. S agresivní částí islámského světa budeme těžko hledat nějaké porozumění. Agresivita jejich představitelů byla dlouho zaměřena v rámci jejich jednotlivých zemí proti domácím režimům, které byly obviňovány z toho, že vládnou způsobem nedemokratickým, ale kromě toho také neislámským, a vytvářeli proti nim různé formy islámské opozice. Některé země to vyřešily tím, že skutečně v rámci pluralitního systému přeustavily, islámské strany, které tam, kde to funguje, mají asi do 20% hlasů. V malé výseči jsou pak malá a skutečně velmi agresivní seskupení, která jsou ochotna prosazovat svůj cíl -- nastolení islámských režimů -- i násilnou formou. Samozřejmě se neúčastní otevřeného politického života, jsou tajná a některá sahají až k teroru. S ;nimi opravdu hovořit nelze.
    Otázka má ale i pozitivní část a tou je možnost porozumění s jinými částmi onoho širokého spektra, které představuje současný islámský svět. Velice rád odpovídám - ano. Docela určitě najdeme pokrokové proudy! Vědí to politici i křesťanské církve, protože islám je víc než náboženství. Je to i určitý princip politického a kulturního života. V tomto smyslu jsou partnery pro dialog s islámským světem po náboženské stránce křesťanské církve a po politické stránce samozřejmě západní státy v ;rozhovorech s oficiálními reprezentacemi. Dnes jsme svědky toho, že většina muslimských států jednoznačně odsuzuje hanebný zářijový zločin a je ochotna spolupracovat i v určité formě odvety, která ale musí být velmi adresná na pečlivě vybrané skutečné viníky. Bude velmi záležet na moudrosti státníků, protože je nepřijatelné, aby trpěli nevinní lidé.
    V tuto chvíli probíhá rozsáhlá vojenská operace, jejímž cílem je zničit teroristické základny Talibánu v Afghanistánu a nezbývá než doufat, že cíle bude dosaženo v co možná nejkratší době.


Marina Hužvárová
(Akademický bulletin 11/2001)

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012