Brixen slaví Havlíčka

10 2001 Aktuality česky
obálka čísla

    Naučili jsme se asociovat pojmy. Některé jsou příjemné, jiné zase zavánějí hořkostí. Slyšíme-li Brixen, hned nás napadne Karel Havlíček Borovský, který zde proti své vůli trávil něco přes tři roky. Toto malé jihotyrolské městečko nedaleko rakouských hranic nedávno oslavilo 1100 let svého trvání. Průvod 50 koňských povozů defiloval na hlavním náměstí a připomněl významné události města v jeho dlouhé historii. Sympatické na celém průvodu bylo, že se nepřipomínaly jen úspěšné historické události, ale také doby, kdy občané selhali. Líbilo se mi to, protože bylo vidět, že tito lidé nemají problém podívat se na svou minulost, i když se neukazuje zrovna v nejlepším světle.
    Ale vraťme se k Havlíčkovi. Žil zde v době, kdy se začalo vytvářet národní vědomí, kdy čeští buditelé potřebovali jasný obraz nepřítele. Borovský se vrátil s podlomeným zdravím a brzy po návratu na následky útrap v exilu zemřel. Tak jsme se to učili ještě více než 100 let po této události ve škole. Ale zapomněli nám říct, že spisovatel zemřel na TBC, na nemoc, kterou se nakazil od své manželky. Také nám neřekli, že Havlíček pobíral v Brixenu úřednický plat a žil celkem slušně. Napřed v tehdy již luxusním hotelu Elephant a později s rodinou v ;pronajatém domku. Jídlo si nechával nosit z hotelu, podnikal výlety do okolí, navštěvoval různé gastronomické podniky, ve kterých se scházel s přáteli. Zde také napsal Tyrolské elegie, Křest sv. Vladimíra a Krále Lávru. Jistě nechci zlehčovat povahu únosu. Být unesen státní mocí do míst, kam rozhodně nechceme jet, je barbarsky čin, je to znásilnění, které nelze obhajovat. Jen si vzpomínám, že stejný režim, který Havlíčka líčil jako mučedníka, sám nechával lidi unášet a pokud vím, za úplně jiných podmínek. Máme zakódované historické události ze školních lavic, mnohdy by stálo za to podívat se na ně znovu, zhodnotit je na základě dostupných pramenů a odstranit mýty, zakládající se na tvrzeních, která se nedají obhájit.
    V Brixenu je Havlíček pojem. Nejenže je jeho dům označen pamětní deskou, místní informační služba vydala prospekt Po stopách Karla Havlíčka Borovského v Brixenu i v češtině. V druhé polovině října si zde město připomnělo 150 let exilu K. H. Borovského v Brixenu. Tématu je věnována výstava v hotelu Goldener Adler a na dvoudenním sympoziu promluvil i náš velvyslanec v ;Rakousku Jiří Gruša. Součástí programu byla i procházka po místech, která Havlíček navštěvoval.
    Zbývá otázka, co vede město Brixen a jeho občany k oslavám člověka, který byl do místa vsazen nedobrovolně a po pravdě řečeno proti své vůli zde trávil několik let. Místní lidé mi tyto sympatie vysvětlili tím, že se sami v průběhu jejich historie nacházeli v situacích, kdy museli bojovat za vlastní sebeurčení, a to je spojuje s cíli českého exulanta.


Michal Lion

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012