Slovo šéfredaktorky - Slovo aprílové

V sobotu náhle přišlo jaro. Dívky vykročily ven v minisukních, kluci v kraťasech. Byla to úleva po tak dlouhé letošní zimě. Jenže nastalo to, před čím meteorologové varovali: tající sníh se změnil ve vodu valící se z kopců do potoků a řek. A lidé jsou už zase evakuováni ze zatopených domků, hrůza potopy, jakou jsme zažili před několika lety, děsí celé kraje. Někteří ještě nestačili zcela opravit své domy poničené při minulých záplavách...

Před týdnem jsem se sama sobě dušovala, že příští "slovo" bude pozitivní. A hned jsem si nacházela dost argumentů pro:

Pošta na Sokolovské ulici v Praze 8, na kterou nosíme náruče výtisků časopisu, kalendářů a dalších tisků a dopisů, funguje perfektně a všechny pracovnice jsou milé a ochotné.

Úřad v Praze 9, kam jsem šla před pár dny vyřizovat cosi nepříjemného, mne příjemně překvapil. Cestou tam jsem si totiž vzpomněla na dobu minulou, kdy pro takovou záležitost (jednalo se o citlivý rodinný problém) by byla svolána komise a já bych před ní musela stát jako na pranýři, vysvětlovat a žadonit. Ne tak dnes. Milá mladá úřednice zapsala mé požadavky, poučila mne o mých právech a na nic soukromého se nevyptávala.

Zkrátka, s úsměvem mi vyhověla. Vycházela jsem odtamtud (z Úřadu!) s pocitem jako bych se mírně vznášela.

Písničkář Jan Burian vydal skvělé nové cédéčko Dívčí válka (viz str. 15) Úplně jiné, ale také krásné cédéčko vydal Český spolek na Slovensku (viz str. 16)

Pro naši redakci začala pracovat nová, velice talentovaná praktikantka Marie Sládková z Literární akademie (viz str. 3)

Naši autoři Misha Swinkels-Nováková, Jana Volfová, Lidka Lojdová, Ota Ulč, Bohuslav Hynek, Bohumil Tesařík a další stálí i noví nás s jarem zasypali množstvím čtivých článků, někteří dokonce poezií...

V redakci se dveře netrhnou, přicházejí nás navštívit naši čtenáři, píší nám dopisy, spousty mejlíků... to je radost.

A o řadě dalších radostí a radůstek bych mohla pokračovat.

Jenže, do toho umře Jára Moserová (viz str. 4) a slunce zhasne dojetím... Právě jsem se vrátila z pohřbu této mimořádné osobnosti. A když si vybavím tu naši největší pražskou pohřební síň ve Strašnicích ozdobenou množstvím věnců a květin a do posledního místa naplněnou smutnými a plačícími lidmi, přece mohu najít i v tom smutku něco pozitivního. V pohřební řeči zazněla mj. i připomínka toho, že Jaroslava Moserová byla celý život proti komunistům, a že bychom měli tento její nekompromisní postoj vzít jako její odkaz. V současn é době, kdy jsou soudruzi čím dál tím neuvěřitelněji drzejší a šplhají po zádech socialistů výš a výš, je to skutečně výzva pro všechny zúčastněné - a nejen pro ně.

Tak si vyberte, bylo to pozitivní nebo ne? Asi tak jako apríl, sprška, sluníčko, sprška, sluníčko.