Rád bych k omluvě redakce přičinil opravu a poznámku:

3 2006 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Knihovna Libri prohibiti byla oficiálně otevřena 22. října 1990. Zpráva o tom se rozlétla do světa 23.10.1990 zásluhou Dagmar Vaněčkové na vlnách Svobodné Evropy. Tentýž den o tom referoval vídeňský Der Standard a pražský Občanský deník. Na vznik knihovny upozornil už v zářijovém čísle mnichovské Národní politiky Vojtěch Nevlud Duben, jehož články otiskly také exilové České slovo a Čs. týdeník. 13100 knihovních jednotek jsou pouze publikace samizdatové, celkem máme přes 25000 knih.

Článek, který se stal objektem zbytečné a nespravedlivé kritiky paní Kubešové, jsem napsal pro časopis, který vychází v pěti jazycích (anglicky, francouzsky, německy, španělsky a rusky), nikoli však česky. Je vydáván pro cizince a zadání znělo seznámit cizí čtenáře s existencí české samizdatové literatury. Proto jsem článek napsal bez zmínky o exilové literatuře a je ilustrován výhradně reprodukcemi samizdatových publikací. Nejde tedy o náhodu, omyl redakce, krátkou paměť, či dokonce cenzuru. Je mi líto, že paní Střížovská a potažmo i já jsme obviněni z jakési nevůle či snad machinací s fakty. Eva Střížovská věnuje v Českém dialogu mnoho úsilí reflexi "exilového odboje ducha", dle mého názoru více, než všechny ostatní české časopisy dohromady, a nemá se za co omlouvat. Mimochodem, o Libri prohibiti zde již několik článků vyšlo, na rozdíl od Českých listů, které si naší práce ještě nevšimly.

Našincům z Německa, JAR a Austrálie bych výše uvedená fakta sdělil přímo a rád. Nechápu, proč žádají o nápravu nevěřícně "mejly" paní Kubešovou a nikoli redakci časopisu či autora článku. Třeba mi to vysvětlí...

Jiří Gruntorád

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012