Březen a Masarykové

3 2006 Dějiny česky
obálka čísla

7. března 1850 se narodil Tomáš Garrigue Masaryk. 15. března 1915 zemřel Herbert Masaryk. 2. března 1890 se narodila Eleonor Masaryková. 10. března 1948 byl nalezen pod okny svého bytu v Černínském paláci Jan Masaryk, ministr zahraničních věcí. Dodnes není jasné, resp. nejsou patřičné důkazy, zda byl shozen z druhého patra a tím zavražděn, nebo šlo o sebevraždu na protest proti nástupu bolševismu a komunistickému puči v únoru 1948... Jan byl stejně jako jeho otec Tomáš byl lidmi velice oblíben a den jeho smrti se zapsal do černých stránek české historie. Oblíbené byly i jeho výroky, z nichž část přinášíme...

Jestli jsem byl někdy v životě šťastný, tak to bylo, když jsem seděl u klavíru. To já i teď, když se někde octnu u piana, musím sednout a zabrnkat si aspoň pár taktů... Krásný inštrument, to piano! Mozart, Chopin, Smetana � co ti na něm dokázali! Jestli je na světě nějaká medicína proti všemu zlému, tak je to muzika. Náš Dvořák nebyl žádný politik, nebyl ani vyslanec. Ale žádný diplomat nikdy nemohl za svůj lid mluvit jasnější a účinnější řečí. Ve světě si nás vážili pro tuhle čistou a pokornou muziku. Dvořák byl, panečku, náš nejlepší diplomat!

Já myslím, že ze všech kumštů je sochařství nejbližší Pánubohu. Můj bratr Herbert, jak víte, byl malíř a já se rád díval, jak maloval. To je úžasné vidět, jak se prázdný kus plátna mění v obraz. Ale sochařina je nějak větší zázrak. Tady máte kus beztvarého kamene nebo hroudu hlíny a ono se vám to mění pod prsty a dostává to ksicht, se všemi svaly a vráskami i s tím, co má člověk v očích. Je úžasné vidět, co se dá udělat z hroudy hlíny. Takhle nějak musel Pánbůh hníst Adama...

Lidé se smějou moderním obrazům a dělají kotrmelce před Picassem. Já netvrdím, že rozumím futuristům a všem ostatním -istům zrovna tak dobře jako Rafaelovi nebo Rembrandtovi. Já jsem muž ducha prostého a nerozumím vůbec moc věcem na modern ím kumštu. Ale proto bych si ještě netroufal poslat Picassa ke všem čertům nebo do Kosmonos! Ono v moderním malířství je pár věcí, které mi něco říkají. To se ví, taková vlámská krajina mi pořád ještě říká víc než chudokrevný uzenáč na talíři a kytara rozštípnutá v půli. Já bych asi moc nestál o Monu Lízu, která by měla oko za uchem. Víte, co se stalo Ripkovi, když utíkal z Francie do Anglie? Měl s sebou nějaké kresby od Šímy a Angličané mu to sebrali. Nechtěli mu věřit, že to nejsou vojenské mapy! Ono je to moc lehký, dělat si z moderního umění psinu. Jenže jedno je jisté. Takový Picasso je vždycky nový. Nezůstal stát. A to je samo o sobě důkaz, že to není švindlíř.

Já neměl nikdy rád lidi, kteří si myslí, že se narodili k tomu, aby vydělávali prachy. Mně se líbí moc věcí v Americe, ale vždycky jsem nenáviděl to, jak tam odhadují člověka podle toho, kolik vydělává.

Blízký spolupracovník Jana, diplomat a spisovatel o něm řekl:

"Je to osobnost složitá, mnohostranná, skromná, bohatá. Bylo v něm kus toho, čemu Angličané říkají playboy - a bylo v něm i kus proroka. Něco z klauna a něco z reformátora. Něco z geniálního bohéma i něco z drobného člověka, který měl rád pořádek ve svém domě."

My o něm víme, že nikdy nevstoupil do žádné politické strany a právě z tohoto "nadstranického stanoviště" mohl lépe "přemosťovat " různosti mezi stranami, dovedl Západu vyložit Východ a Východu Západ. Byl to "stavitel mostů". Ale bohužel ne nadlouho. Přestože dodával naději každému, sám si nakonec zoufal...

V těchto předmájových březnových dnech vzpomínáme jeho tragické smrti. Je nám líto, že jeho milá a hřejivá láska k lidem nedošla toho správného naplnění. Pracoval pro lidi, žil pro ně a dost možná, že pro ně i zemřel.

Jak je dobře, že si o něm můžeme přečíst tolik zajímavého v knize Viktora Fischla Hovory s Janem. Poprvé mohla vyjít jen v zahraničí, bylo to v roce 1952 v Izraeli. Několik kapitol z této vzpomínkové knihy nám přiblížil v roce 1968 Rozhlas v podá- ní Jana Wericha. Dnes již můžeme číst sami a těšit se z moudrosti a laskavého humoru syna velkého otce. Jistě ani jeden nebude národem zapomenut.

Květa Síglová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012