130 let od počátku literárních aktivit T. G. Masaryka v českém jazyce

3 2006 Dějiny česky
obálka čísla

Smutně proslulá prohraná prusko-rakouská válka v roce 1866 přinutila císaře Františka Josefa I. k ochotě přece jenom o něco více naslouchat hlasům jednotlivých národů habsburské říše. Výsledkem bylo rozdělení monarchie v roce 1867 na Rakousko-Uhersko: panovník uznal státoprávní požadavky království uherského, avšak zcela analogická práva Čechů zůstala nevyslyšena. Čeští poslanci po volbách roku 1873 protestovali proti nepřijetí koruny svatováclavské pasivní rezistencí � neúčastí na zasedání říšské rady ve Vídni, když jejich moravští kolegové se k nim tehdy nepřipojili.

Za této situace šestadvacetiletý Tomáš Masaryk, který se právě stal doktorem filozofie na vídeňské univerzitě a soustřeďuje svůj vědecký zájem na problém sebevražednosti, studuje psychologii a Platónovu filozofii a připravuje systematické dílo o sociologii a její aplikaci na politiku, uveřejňuje svoji první česky psanou (až dosud byla literárním jazykem Masarykovým jen němčina) obsáhlou publicistickou práci, nazvanou "Teorie a praxis". Vycházela na pokračování v brněnském časopise Moravsk á orlice na jaře roku 1876 a zájemci mohou nalézt její úplné znění v knize studií a statí T. G. Masaryka z let 1876 až 1881, kterou s názvem "Juvenilie" vydal v roce 1993 pražský Ústav TGM.

Ačkoliv ve zmíněném období žil Masaryk dlouhodobě ve Vídni � bez motivace a přímých vazeb na český politický život a kulturní prostředí - prozrazuje tato literární prvotina charakteristické rysy jeho osobnosti - byť v zárodku. Pod šifrou "Dr.-y" zde autor kritizuje pasivní taktiku, kterou zvolili čeští politikové, a dokazuje, že správná politika spočívá naopak v aktivitě, v neustálém jednání. Vysvětluje, jakou aktivitu má na mysli. Svoje úvahy totiž prohlubuje filozofickým zamyšlením nad nedílným vztahem teorie a praxe ve všech aspektech vývoje lidské společnosti. Harmonický pokrok reálného společenského života je možný jen jako výsledek harmonického rozvoje v oblasti idejí � intelektuálního vědění na straně jedné a mravnosti na straně druhé. Uzavírá zjištěním, že současná světová politika je tomuto požadavku na hony vzdálena: vykonavatelé politické moci postrádají nezbytné teoretické vzdělání v oboru sociologie a neméně jim chybí předpoklady mravní kvalifikace filozofická a etická. Mladý Masaryk zde píše doslova:

"Pravý pořádek bude jen tehdy panovati ve společnosti, když se skutkové srovnávati budou úplně s rozumem, aneb jiný- mi slovy, když se teorie a praxis co nejméně různiti budou. Obyčejně se má za to, že teorie a praxis jsou úplně rozdílny, avšak zdravější posouzení věci nám ukáže, že jsou to jen dvě stránky jedné a téže věci... politická správa naše není na vysokém stupni, protože dosud schází věda, která by neomylné zákony společenské praxi předpisovala; z toho jde dále, že posud řídí mužové osudy národů, jimž úřad tak veledůležitý nikterak nenáleží, jelikož se nikterak studiemi prokázati nemohou. Co bychom asi říkali, kdyby každý léčiti chtěl? Kdo léčiti chce, dlužen se prokázati studiemi medicinskými; mastičkáři se sice tu a tam vyskytuj í, avšak nemají již té "praxe", kterou dříve bez všaké teorie provozovati mohli; političtí mastičkáři však dosud bývají trpěni, ba jsou jediní lékaři společnosti lidské! Netřeba dokazovati nesmyslnost řádění takového; jako před časy staří vojáci na učitele povyšováni byli, byť by ani psáti ani čísti neuměli � jelikož se tomu za té příležitosti prý naučí, taktéž máme nyní obyčejně jen státníky, kteří se za správy své politice učí aneb neučí. Co o státnících těch řečeno, platí v plné míře o všech, jenž se do veřejných záležitostí míchají... Uvidíme, co se nám dále na této cestě vyskytne."

7. března jsme si připomenuli 156. výročí narození českého filozofa, sociologa, státníka a prvního čs. prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka (1850-1937). V počátcích své bohaté literární činnosti by před 130 lety sám jistě netušil, jak přesvědčivě jednou doplní prezentované negativní hodnocen í tehdejšího politického života pozitivním příkladem svého vlastního přístupu k vědecké a státnické práci. Jeho literární prvotina zůstala u tehdejší české veřejnosti témě bez povšimnutí, dnes v ní spatřujeme výmluvný symbol � předznamenání Masarykova celoživotního přínosu pro naši zemi, Evropu i svět.

Bohumil Tesařík

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012