MUDr. Otakar Kukula ( 2. 2. 1867 - 11. 8. 1925 )

3 2006 Dějiny česky
obálka čísla

S městem Jičínem jsou spojeny tři generace lékařů Kukulů. První, Franz Kukula (1796 � 1871), byl Kreiswundarzt, doslova krajský ranhojič, jak se tehdy říkalo a "majitel zlatého záslužného kříže s korunou". Od roku 1850 - 1861 byl členem obecního zastupitelstva. Byl to právě on, který stál roku 1856 u zrodu první jičínské městské všeobecné veřejné nemocnice na Novém městě a po léta ji vedl.

Jeho syn Gustav Kukula (1834 � 1895) působil nejprve jako lékař v kartouzské věznici, později převzal po svém otci vedení nemocnice. Po zřízení jičínského praporu zemské obrany č. 43 stal se "c. k. štábním lékařem zeměbrany". Byl také "císařským radou a majitelem několika řádů".

Nejznámější je však až jeho syn MUDr. Otakar Kukula (1867 � 1925), tedy další významný jičínský rodák, jak připomíná pamětní deska na domě č.59 v Husově ulici. Letos uplynulo 80 let od jeho úmrtí.

Studoval ve Vídni a v Praze, kde zůstal. Později tady Kukulovi vlastnili dům na levém nábřeží Vltavy, u mostu Legií. Zde bydlel i Kukulův jediný syn Karel (říkal si Kary), který se oženil se známou českou tanečnicí Ankou Čekanovou, dcerou majitele továrny na klobouky.

Dříve než se zmíníme o jeho zásluhách v oblasti chirurgie, podívejme se, jak ho ve své knize "Lékař vzpomíná" velice pěkně charakterizuje známý psycholog a psychiatr prof. MUDr. Vladimír Vondráček, DrSc., který znal Kukulu i jeho rodinu osobně.

"Otakar Kukula byl vysoký, statný, chodil hladce oholený i v době, kdy se všeobecně nosily vousy. Měl hrubé rysy v obličeji a převislý dolní ret. Lidé říkali, že vypadá jako řezník. Když řezník, tak velmi elegantní, dodal bych já. Byl podle úsudku mnohých lidí ošklivý, byl tak ošklivý, až byl hezký, dodal bych zase já, měl krásu buldoka nebo mastifa. Byl to neomezený vládce, ale hodný, dobromyslný člověk, mecenáš mediků, přítel dam, nezřízený kuřák a piják, náruživý lovec jelenů..." Kdo jiný by ho mohl popsat lépe?

Po promoci roku 1890 nastoupil MUDr. Otakar Kukula na chirurgickou kliniku, kde se roku 1894 stal asistentem a roku 1897 se habilitoval. V tomtéž roce cestoval po Severní Americe. Roku 1903 převzal vedení chirurgické kliniky po zemřelém prof. Karlovi Maydlovi. Roku 1909 stal se řádným profesorem. Za 1. světové války byl vrchním štábním lékařem a vedl chirurgické oddělení vojenské nemocnice v Karlíně. V letech 1924- 25 byl rektorem Karlovy univerzity a také byl mimořádným členem České akademie. Vydal přes čtyřicet vědeckých pojednání, týkajících se břišní chirurgie a urologie. V jednom z prvních "Olithiase měchýře močového v Čechách" (1894) se zabýval mimo chirurgické problematiky i vznikem močových kamínků v závislostí na obsahu soli v pitné vodě. Významné je i historické dílo "Rozvoj chirurgie české v letech 1848 - 1898" vydané v roce 1899. Dále je to např. "O rozsáhlých resekcích střeva", o nových urologických operačních metodách píše v "Příspěvku k chirurgii ledvin" (1910). Významná je i práce pozdější "Pathologie a therapie neprůchodnosti střevní" (1919). Ale nejvýznamnější je "Pathologie a therapie zánětu červu" (1913). Zde uvádí nové metody operace slepého střeva, které začal zavádět na základě vlastních zkušeností získaných po vykonání 1400 operací. Poprvé se s touto problematikou seznámil již na své cestě do Ameriky u Mc Burneye. Trvalo tedy poměrně dlouhou dobu než prosadil názor, že zhnisaný zánět slepého střeva je nutné operovat. A právě operativním řešením zánětu slepého střeva zachránil později mnoho životů. K tomu uvádí opět prof. Vondráček.

"Mnoho lidí umíralo na .zánět pobřišnice". Ještě v době mého studia v letech 1913 - 1919 jsme při anamnézách slýchali, že ten či onen prodělal zánět pobřišnice nebo že na něj někdo z rodiny zemřel. Byla to vesměs apendicitis. Úplně nedocenitelná je zásluha Otakara Kukuly, který trvale a jednoznačně rozhodl, že zhnisaný zánět apendixu je třeba operovat. Mého přítele zachránil Kukula v létě 1912 z beznadějného stavu perforované apendicitidy. Jeho bratranec byl úspěšně operován několik let předtím. Thomayerův věhlas (prof. Josef Thomayer, 1853 - 1927, internista) způsobil, že názor Kukulův nezvítězil tak snadno a že mnoho lidí v té době zbytečně zemřelo..."

Přestože byl Kukula lékař a nemocný anginou pectoris, byl silným, nepolepšitelným kuřákem. Kolegům, kteří ho léčili, věnoval stříbrná pouzdra na cigarety, v nichž bylo vyryto: "Mým katanům." V Lázních Jeseníku, kde se léčil, po jednom záchvatu, který ho zastihl na promenádě na lavičce, zemřel. Byl pochován na vyšehradském hřbitově.

MUDr. Otakar Kukula vychoval řadu známých chirurgů. Jeho nástupcem se stal jeho žák Arnold Jirásek (1887 � 1960), který zastupuje další generaci výborných praž- ských chirurgů. Z ostatních žáků "kukulovské školy" připomeňme alespoň některá jména: Jan Zahradníček, Stanislav Tobiášek, Josef Znojemský, Julius Petřivalský, později primář chirurgie v Brně, Josef Horák, první primář chirurgie na Bulovce, Jan Levit, vojenský chirurg, později primář na Bulovce, František Burian, zakladatel československé plastické chirurgie nebo Stanislav Kostlivý, který vytvořil slovenskou chirurgickou školu a mnozí další...

A po kterém z lékařů Kukulů byla pojmenována ulice u nemocnice? Skutečností zůstává, že o vybudování a rozvoj první jičínské nemocnice resp. rozvoj české chirurgie se zasloužili všichni tři. Takže...

Jiřina Kotzmannová - Svobodová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012