Jan Brabenec - Cesta na východ

3 2006 Kultura česky
obálka čísla

Jan Brabenec je český výtvarník, žijící střídavě ve Vídni a v Praze, kde má i své ateliéry. Článek o něm i jeho tvorbě napsala Martina Fialková a byl zveřejněn v čísle 12/2005. Dnes více o jeho knížce.

Je to umělec všestranný. Vyrábí obrazy a jiné objekty z kůže (např. židle a šperky), ale napsal také svéráznou a vtipnou knihu povídek Cesta na východ (kterou také, jak jinak, sám něžně ilustroval).

Už titul čtenáře upoutá: většina lidí emigrovala přece na západ?

Ze začátku se zdá, že jde o knížku ve dvou jazycích, ale nenechme se zmást, to je pouze přístup výtvarného umělce k tématu, tedy ilustrace složitosti překladů, zde do němčiny.

(Co mají výtvarné umění a literatura společné, se dozvíme v doslovu P. Jajtnera.)

Jedna povídka se tedy jmenuje Jazykové záludnosti, ale i v několika dalších autor dává humorné příklady ze života, způsoben é nepřesným, nebo i chybným, překladem.

O lingvistice ale jeho knížka není

O čem tedy jeho povídky jsou? Dalo by se říci, že o sobě samém, o vidění světa důrazně jeho očima. Autorovi není žádné téma cizí: vedle těch základních, jako emigrace a umění, píše i o zdraví, náboženství a teroristech, o lásce i ne-lásce, o zvířatech-lidech i o lidech-zvířatech, o historii, Vídni i Praze, sociálním cítění i rasismu. Také o brabencích (pardon, o mravencích), vyskytne se i lehce ironická zmínka o EU. Některé povídky mají až bizarní nádech (Potápka), jiné jsou vtipné jen pro otrlé (Intelektuální převaha). Prostě jde o všechny barvy života.

Klíčovou kapitolou je zřejmě povídka Nehoda jako inspirace: tvůrce obrazů, šperků a jiných objektů z kůže, a nejí maso zabitých zvířat?! To je téměř oxymóron.

Ale když je to možné v literatuře, tak to respektujme i v životě...

S těžkým srdcem se musím, aspoň krátce, věnovat jazykové stránce knihy. Nelze ty přečetné pravopisné chyby a neskutečně ledabylou interpunkci vyčítat pouze autorovi, pozornější redaktorská práce vydavatele by byla jistě namístě. (Kvality autora jsou jistě jinde než ve správném používání čárek, ale zbytečné chyby ruší prožitek.)

Avšak jedna (opakovaná) chyba je docela humorná.

Psát "Busch místo "Bush by asi neměl, leda by tím chtěl vyjádřit, že dotyčná osoba je Křovák, ale pozor, to by se politicky korektně tohoto afrického etnika mohlo dotknout, což autor nedomyslel!

Nelze říci, že Jan Brabenec je autor pohodový (ani by o to, myslím, nestál). Skoro v každé povídce s ním lze souhlasit - a polemizovat o pár odstavců dále. To znamená, že číst jeho texty není v žádném případě nuda/nuda-šeď/šeď (jak by řekl klasik Cimrman), ale spíše inspirace: podíváme se na věci z jiné, jeho často značně originální perspektivy.

Takže mám chuť si u mistra Brabence objednat nějakou jeho vizi kůže, třeba "řemínku (na psa, nebo i za jiným účelem).

Jistě by to vyřešil s humorem sobě vlastním.

Na závěr nám Jan Brabenec říká:

"Mějte se neobyčejně dobře a děkuji vám, že jste dočetli až do konce."

"Stálo to za to," dodávám já.

Mgr. M. Swinkels-Nováková

Vydalo nakladatelství Formát v roce 2004

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012