František Ženíšek (1849-1916)

3 2006 Kultura česky
obálka čísla

Patřil ke generaci vlasteneckých umělců, která se do dějin českého výtvarného umění zapsala výzdobou Národního divadla a Národního muzea, hlásáním národně buditelských idejí, tak příznačných pro 19. století a těžko chápaných v pozdějších dobách.

Syn zámožné pražské rodiny studoval na přání rodičů reálku, soukromě se učil malířství u Karla Javůrka. Nejprve studoval u E. Engertha na Akademii v Praze (1863-1865), později na Akademii ve Vídni (1865-1866). Na pražskou Akademii se vrátil ke studiu u J. M. Trenkwalda a J. Sweertse. V roce 1875 se Ženíšek vypravil přes Vídeň do Belgie, kde s B. Roubalíkem maloval podle Sweertsových návrhůn nástěnné obrazy v sále radnice v Courtray. Další prací byly kartony pro okna Votivního paláce ve Vídni s J. Tulkou a M. Pirnerem. V Praze sdílel ateliér společněs A. Chittussim. Po cestách do Paříže, Itálie s M. Alšem pracoval již Ženíšek na soutěžních návrzích pro Národní divadlo. Stihl pobyt v Holandsku (1884) s přítelem J. Ž. Doubkem. Stal se členem profesorského sboru Uměleckoprůmyslové školy o s asistentem J. Schikanederem a pražské Akademie (1896-1915). Vychoval řadu vynikajících umělců, také svého syna Františka.

František Ženíšek byl na konci 19. století vyhledávaným portrétistou nejvýznačnějšími osobnostmi i královského dvora, státníky. Portréty tvoří podstatnou část jeho díla. Vynikal jako kreslíř a malíř portrétů historických, dále alegorických výjevů nejznámější Oldřich a Božena či Záhuba Adamitů o při výzdobě Národního divadla. V návrzích vitráží pro okna kostela sv. Cyrila a Metoděje v pražském Karlíně, výzdobou Grégrova sálu Obecního domu v Praze (v závěru celoživotní tvorby) se prezentoval jako tvůrce monumentální malby.

S odstupem století i na základě prvního rozsáhlého zpracování Ženíškova díla lze říci, že Ženíška charakterizovalo velké pracovní nasazení a kázeň, dále tehdy velmi ceněná virtuozita kresby, schopnost srozumitelně a přitažlivě ztvárnit výtvarné ideály i požadavky doby. Patřil k umělcům, jež vytvářeli vysokou úroveň kresby druhé poloviny 19. století. V malbě a kresbě vycházel autor ze středoevropského akademismu, ovlivněného domácí tradicí v návaznosti na Josefa Mánesa, kterou stále zdůrazňoval. Zároveň byl ovlivněn vídeňskou klasicizující renesancí a klasicismem francouzským. Kresbu povýšil na svůj hlavní výrazový prostředek, malbě přisoudil kolorizující úlohu. Konzervativnost a určitý pateticky figurální akademismus přinesly tvůrci obdiv a uznání současníků. Zároveň ne-ájem a odmítání jeho děl nastupující výtvarnou generací, vyznávající avantgardní myšlenky a estetiku nového století: vytýkala Ženíškovi konvenčnost, rutinérství a vlasteneckou sentimentalitu. Ostrou kritiku sklidil také od svých žáků. (Že se generační antagonismus stále objevuje nejen ve všech uměleckých oborech, ale i např. ve vědách exaktních, není třeba zdůrazňovat.)

Při prohlídce expozice můžeme pokládat umělcovy práce za dílo získávající si chvilkovou popularitu. Nebo můžeme oceňovat jeho výjimečný talent a nadání pro elegantní kresbu, nezaměnitelný a osobitý přínos v alegorické figurální malbě, která sehrála významnou úlohu v evropském malířství. Každopádně si uvědomíme, že Ženíšek v tomto přínosu obstál čestně, byť mu šlo vždy více o formu nežli o obsah. V době jeho největší popularity snad výtka oprávněná, ale neoprávněné bylo rčení odpůrců, že v námětech svých prací nepřinesl žádné nové podněty (u veřejných zakázek tehdy bývalo každému malíři téma přesně určeno). Na výstavě obrazů, kreseb a návrhů (nasvícených tak, aby jim intenzivnější světlo neuškodilo), i dokumentů z osobního a tvůrčího života autora, můžeme ocenit jeho brilantní technické vybavení, perfektní kresbu, jistotu každé kompozice, schopnost vcítit se do požadavků a zadaných témat.

Výstavu Františka Ženíška (ve Valdštejnské jízdárně o do 17. 4. 2006) doprovází obsáhlý katalog a bohatý doprovodný program. Expozice nebude prodloužena právě kvůli ochraně originálů.

Olga Szymanská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012