Naše soudnictví

Podepsané vlády, členové Rady Evropy se 10. prosince 1948 dohodly na:

Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

ČSFR byla dne 25. února 1991 přijata jako 25. člen do Evropské rady. Po rozdělení na ČR a SR se vláda ČR zavázala, že bude plnit úmluvu bez výjimky. Občané ČR mohou tedy požádat evropský soud o uznání jejich práv.

Úřady ČR musí samy dbát ze zákona na dodržení konvence.

Jestliže nějaký úřad tato práva nedodržuje, pak má být na to důrazně upozorněn.

Ústava České republiky obsahuje Listiny základních práv a svobod, to ale není totožné s úmluvou v Radě Evropy.

Dodatkový protokol 26. k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod má v článku 1 Ochranu majetku a ve článku 2 Právo na vzdělání. Toto obojí a mnohé jiné se často nedodržuje, protože jinak by nebylo možné, že ještě dnes toto často soudy pomíjejí a Evropská unie to asi trpí. Víme, že i krajský soud může tolerovat, přehlížet a nekritizovat nedodržení zákonů. Co je to za stav v soudnictví, že se smějí prokazatelně nedodržovat zákony a soudní proceduru neopodstatněně odkládat tak, že často značně překračují přijatelné doby vyřizování. Důsledek je zřejmý tím, že u soudu Evropské rady ve Štrasburku bylo a je hodně stížností i na zdlouhavé vyřizování sporů.

Soudy nemusí tolerovat, ony pouze ignorují, nevšímají si toho, co se jim nehodí - neodpovídají.

Dva mně známé konkrétní příklady:

Příklad a) Rodina s dvěma dětmi odjela r. 1968 na dovolenou na západ a zůstala dodnes v cizině. Po čtyřech letech byli dospělí odsouzeni na rok nepodmíněně a jen paní zbavena dědění části nemovitosti. Když muž žádal po roce 199 odškodnění za jeho zmizelou část bytového zařízení a vybavení domácí dílny, tak soud prohlásil, žer žádné věci neměl. Soud nedovolil předvedení ještě žijících svědků a žádost zamítl. Další instance na argumenty v odvolání neodpovídaly, pouze zopakovaly prokazatelně chybné mínění předchozího soudu.

b) Rodiče emigrantů museli podepsat Renunciační prohlášení (vzdát se všeho nemovitého majetku), aby dostali povolení odstěhovat se za dětmi do západní ciziny. Toto prohlášení je dle zákona od r. 1991 neplatné. Pro navrácení nemovitosti musí, podle dnes ještě platného zákona, osoba oprávněná prokázat, že nynější uživatelé dostali nemovitost zvýhodněně. I když se prokáže, že v nejméně čtyřech ohledech nastalo zvýhodnění, tak to soud označil za nepodstatné, nebo prokazatelnost nedovolil. V odvolání se opět nevyvracejí argumenty žalující strany, nýbrž opakuje se prokazatelně chybné mínění předchozího soudu. Tento případ se ještě táhne a moc brzy asi neskončí.

Někteří naši občané tomuto stavu fandí přesto, že by se jich to nedotklo a jiní to nekritizují.