Opravdu tomu nerozumím?

Když jsem si v neděli dopoledne četla páteční noviny, objevila jsem na jedné stránce, věnované událostem, týkajících se kauzy policistů, zasahujících do organizace CzechTeku, článek o tom, jak tato kauze dopadla. CT jako takový už myslím přestal média zajímat, ale jak skončí většina hostujících této proslavené akce, je stále ještě žhavým tématem. Udivilo mě, že ačkoli natočené důkazy o činnostech čtyř policistů existují a je na nich zcela zjevné, že zkopat a zmlátit dvacetiletého kluka by mělo být bráno jako trestné, viníci vyvázli nepotrestaní a kauza byla odložena. Hned další článek pod tím poukazoval na soudní řešení v udávání trestů deseti účastníkům CT. Velice paradoxní, že? Celý národ, který se podle novin oprávněně zlobí, viděl brutalitu policistů, ale nikdo už je nepotrestá, oproti tomu pár mladíků z CT je hned obviněno a u soudu jsou bez problému odsouzeni. Tyto nespravedlivé rozdíly nedovedu pochopit.
Jestli se snaží stát bránit policii, jež se takto chová k občanům, které má za povinnost chránit, pak nechci vědět, kam tento svět plný zbytečných nedorozumění a agresivity mezi státními pracovníky a obyčejnými lidmi spěje. Pocit, že policisté mají nutkání povyšovat se nad nás a myslí si, že se k nám mohou chovat jako k pytli brambor, protože mají větší pravomoci než my, mě stále nechce opustit. Policie má sloužit k ochraně obyvatel a ne k jejich likvidaci. Samozřejmě, starat se o pořádek je také jejich úkolem, ale nemyslím si, že by lidé na CT dělali něco, za co by museli být zmlácení až do krve. Nedávno jsem se bavila se svými rodiči o tom, jak v době, kdy u moci stáli komunisté, měla policie neomezenou moc. Dělala si, co chtěla a nikdo je za jejich svérázné činy netrestal. Je tomu tak i dnes? Možná právě to by mohlo být důvodem, pro který se začnou mladí lidé stěhovat za české hranice. Můžou mít totiž pocit, i přesto, že od pádu komunismu uběhlo již bezmála 16 let, že stále ještě žijeme v policejním státě.
Ještě více mi však vadí zaslepenost státních úředníků, kteří ovlivňují budoucnost jak policistů na CT, tak i účastníků. Domnívám se, že po těchto zkušenostech není již mnoho lidí, respektujících policii, která se tak stala aktuálním tématem mezi veřejností a jestli tento státní orgán někdy měl dobré jméno, pak je podle mého názoru na nejlepší cestě si ho zničit. Lidé si je začnou zpodobňovat v karikaturách jako špatně sestavené roboty, plnící rozkazy jejich životadárce. Již teď je podle mého názoru nesnadné si v řadách policistů najít autoritu, která by byla uznávaná a ne zesměšňovaná. Napadlo mě, jestli mají tito policisté rodiny. Pokud ano, tak jestli si někdy představovali, jak například jejich dítě leží a muži v uniformách ho kopají, kde můžou. Jak by se při této představě cítili?. Tak nějak podobně bylo asi rodičům mladých lidí na CzechTeku.
Daniela Tkadlečíková, 15 letHow to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.

Všechny moje Ameriky - I. Cali
Reportáže z atraktivních míst San Franciska, Los Angeles, San Diega, Orange County a dalších střídají příběhy českých osobností. Najdeme tu jména novináře Jožky Pejskara, spisovatele Jana Beneše, skladatele, fotografa a dobrodruha Eduarda Ingriše, prof. Ivo Feierabenda a jeho otce, politika z první republiky Ladislava, který se zasloužil o zemědělské družstevnictví, profesorky, klavíristky a výrazné vlastenky Marie Dolanské, příběh rodiny Georginy Teyrovské, která se musela se svým manželem Eduardem v roce 1949 proplazit přes hranici, když jim komunisté zabavili nejznámější pražskou barvírnu a šlo jim o život.
Je tu i částečný příběh Jiřího Voskovce, který prožíval své poslední roky v mohavské poušti.
Samozřejmě je zde také putování po stopách Jacka Londona, který zde v mládí kradl ze sádek ústřice, ale v pozdějším věku své úspěšné spisovatelské kariéry si postavil pěkný dům, který je dnes jeho muzeem a nedaleko je i jeho hrob. V přístavu Oakland má své náměstí, sochu Bílého tesáka, chatu dovezenou až z Aljašky a hospůdku, do které chodil.
Knížka představí i Jiřího Knedlíka, který v hlavním městě Sacramentu peče nejlepší lázeňské oplatky na světě, příběh bratra známého spisovatele Oty Ulče Gustava, zajímavé zážitky mladé spisovatelky Katky Dehningové a mnoha dalších.
Čtivé je vyprávění o minulosti i současnosti zdejšího Sokola, o tzv. Československém domečku, o několika Českých školách a školkách a v neposlední řadě o mladých lidech, kteří sem přišli až po roce 1989 a dobře se uplatnili.
Kniha má 144 stran a kromě černobílých fotografií v textu má několik barevných příloh.
Cena je 200 Kč v ČR, v zámoří 15 USD a v Evropě 10 EUR i s poštovným. Jak zaplatit sdělíme zájemcům při objednání.
Objednávejte na:
cesky-dialog@seznam.cz
nebo tel.: +420 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad