Respect - Živě a přívětivě, Šedesát let nad East River, Univerzity a divadla

6-7 2001 Dějiny česky

Živě a přívětivě

Česká architektura má několik mezinárodně uznávaných představitelů, kteří jsou ve své vlasti téměř neznámí, neboť většinu svých staveb realizovali po odchodu do zahraničí. Kdo například ví, že kladenský rodák Antonín Raymond (vlastním jménem Raimann) je považován za průkopníka moderní architektury v Japonsku, kde působil od 20. do 60. let. Podobným závojem zapomnění či neznalosti je dosud zahaleno dílo mnoha architektů, kteří do světa uprchli před německou okupací, po komunistickém převratu či po srpnu 1968.

Šedesát let nad East River

Jan Pokorný se narodil v roce 1914 v Brně a před svým odchodem z vlasti v roce 1939 stačil navrhnout kultivovanou stavbu hotelu Sýkovec u Žďáru nad Sázavou. Po krátké zastávce ve Švédsku se v roce 1940 usadil v New Yorku, kde dodnes ve svých osmdesáti šesti letech vede vlastní architektonický ateliér. Jan Hird Pokorný je muž pozoruhodně mladistvého elánu a stejně tak uctyhodného dodržování vlastních zvyklostí. Stále ještě přednáší na Kolumbijské univerzitě, kde kdysi sám -- podruhé -- vystudoval architekturu. A bydlí stále v domě na 51. ulici, který si v roce 1950 se svou tehdejší manželkou přebudoval v čistém moderním stylu. (Mimochodem, jeho první žena pracovala předtím právě u Antonína Raymonda.) Šedesát let projekční činnosti samozřejmě zahrnuje velké množství realizací, mezi nimiž jsou nejvýznamnější zejména stavby univerzitní. Již jeho projekt knihovny pro dívčí kolej v Hackettstownu ve státě New Jersey, který je zjevně ovlivněn architekturou Franka Lloyda Wrighta, mu přinesl v roce 1955 první ocenění. Pokorný se však hlásí -- vedle Wrighta -- zejména ke skandinávské tradici moderní architektury, k Aaltovi, Asplundovi, ale i k Plečnikovi a Scarpovi. Tyto vlivy jsou patrné v jeho citu pro zasazení staveb do krajinného rámce, v práci s materiály a v důrazu na každý detail.

Univerzity a divadla

U univerzitních projektů mu bylo často svěřováno i celkové řešení campusu. Pro Newyorskou státní univerzitu ve Stony
Brooku projektoval navíc velkou knihovnu (1965--1974, spolu s ;arch. P. Damazem a B. Weiglem) a pro Lehmanovu kolej v Bronxu koncertní síň a divadlo (1969-- 1976, s D. Toddem). Pokorného ateliér nebyl nikdy velký. Pro větší zákazníky si najímal asistenty a dodnes lituje, že tehdy odmítl přijmout dnes proslulého architekta Richarda Meiera, který se u něj ucházel o práci. (V záběrech z dnešního Meierova ateliéru se mihne i jiný český exulant, Johny Eisler, odchovanec libereckého ateliéru SIAL.)
Profesor Pokorný se vedle navrhování nových staveb věnoval postupně stále výrazněji i obnově historických památek New Yorku a činnosti v různých památkových komisích města. Velmi aktivně, byť neúspěšně, se zasazoval o záchranu domu, kde žil Antonín Dvořák, a prosadil zapsání Českého národního domu z konce 19. století do seznamu chráněných památek. Za svou pedagogickou, tvůrčí i památkovou činnost obdržel v letošním roce cenu new-yorské sekce Amerického institutu architektů Fellow Award, kterou před ním získali jen Philip Johnson a I. M. Pei.
Všechny americké recenze staveb Jana Pokorného vždy zdůrazňovaly jejich živost a přívětivost. Je to i základní dojem, který každý nepochybně získá ze setkání s panem profesorem.

Petr Kratochvíl, Respect
Autor je vědecký pracovník Ústavu dějin umění Akademie věd ČR