Marie Hrušková - Kult stromů v zemích Koruny české

Tato kniha je průvodcem vzájemnou historií soužití lidí a stromů na našem území. Shrnuje fakta, která v překladové literatuře na toto téma nenaleznete, a je určena všem, kteří mají o stromy zájem a znají - nebo alespoň tuší - jejich hodnotu.

Kult stromů má u nás dávné kořeny. Náš duchovní svět je navíc odjakživa propojen se světem lidí v blízkém sousedství stejně jako s těmi, kteří žijí vzdáleni na tisíce kilometrů daleko. Všude ve světě platí, že příroda není kulisou života, není jen zásobárnou nebo zdrojem surovin - a lidé jí nejsou nadřazeni, i když někteří by si to velmi přáli.

Soužití stromů a lidí trvá miliony let. Přesto je dnes nezbytné stromy před lidmi chránit. Díky vědě, technice a civilizaci totiž lidstvo získalo sílu, která likvidaci stromů usnadňuje. Stromům nemusíme říkat posvátné, ale v našem zájmu je, abychom se k nim chovali jako by posvátné byly. Dosažení partnerství s přírodou, pochopení a respektování vzájemných mezí je totiž otázkou přežití. Jak píše v úvodu k této knize botanik Václav Větvička: "Stromy jsou patrně nejmohutnější organismy na Zemi. Nebo alespoň mezi rostlinami. Mohou být tak velké, že aby člověk dohlédl na vrchol, musí pořádně zaklonit hlavu. A pak ji pokorně sklonit, a možná i čepici smeknout."

A jaká je současná podoba kultu stromů? Je třeba si uvědomit význam stromů a jejich nenahraditelnost, působit na ostatní, kteří to zatím nevědí, a bránit stromy proti těm, kteří vědět nechtějí. Proti nim totiž samy šanci nemají a nemůže jim pomoci obdivuhodná a po generace předávaná životní zkušenost: nevzdávat život, začít znovu a od počátku. Ostatně motto Václava Cílka k této knize tvrdí: "Nejsou dvě historie - lidská a přírodní, ale jen jedna, která je posledních pár milionů let společná."

Marie Hrušková (1939) působila po absolvování FF UK v Praze jako středoškolská pedagožka. Téma doktorské disertační práce - památné stromy v lidové slovesnosti a v literatuře - předznamenalo hlavní zaměření její publikační činnosti. Pro Lyru Pragensis připravila pořad o památných stromech (premiéra 1996), spolupracuje s Českým rozhlasem a externě se podílí na činnosti Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Ve spolupráci s výtvarníkem Jaroslavem Turkem publikovala knihy ?tam, kde teče Doubravka (Praha 1996, resp. 1999), What trees remember (Praha 1998) a Památné stromy I a II (Praha 1996, resp. 2001 a 2003), které se staly podkladem pro televizní cyklus Paměť stromů, jímž diváky provázel Luděk Munzar.

Jaroslav Turek (1925) studoval na Vysoké škole architektury a na Přírodovědecké a Pedagogické fakultě UK (byl žákem Cyrila Boudy a Karla Lidického). Poté působil jako pedagog (vyučoval např. kreslení na Střední průmyslové škole grafické a přednášel estetiku zemědělské krajiny na Vysoké škole zemědělské) a věnoval se i práci v oblasti ochrany přírody. V tisku ilustroval články s přírodovědnou tematikou. Vedle krajinomalby se jeho hlavním tématem staly památné stromy, které se objevily i na umělcových samostatných výstavách v Budapešti, v Roztokách u Prahy, Poděbradech, Havlíčkově Brodě, Čáslavi ad.

Nakladatelství Abonent ND