Václav Klaus lže o norském plynu

V televizním zpravodajství dne 2. ledna 2006 si Václav Klaus skromně přisvojil zásluhu za diverzifikaci zásobování České republiky strategickou surovinou, zemním plyne. K tak nehorázné lži nelze mlčet, skutečnost byla zcela opačná. Jako poslanec parlamentu jsem byl velmi zblízka pozorovatelem ošklivé mocenské hry o udržení závislosti naší země na zásobování zemním plynem z Ruska.

V letech 1995-6 se stavěla větev tranzitního plynovodu na západ přes Ingolstadt. Žádný z politiků, kteří již v té době v české politice byli reprezentanty zájmů bývalých sovětských bratrů, se tomu nemohl veřejně postavit. I méně politicky gramotnému občanu bylo v té době jasné, že české hospodářství i politická samostatnost země nezbytně vyžaduje alternativní možnost zásobováni strategickou surovinou ze zdroje nezávislého na mocenských zájmech Ruska.

Plynovod se postavil, háček byl v tom, že provozovatelem a dodavatelem plynu měla být německo-holandsko-ruská společnost, plyn měl být ruský. Celý ten politickomocenský podvod nekompromisně prosazoval ministerský předseda Václav Klaus. V Občanské demokratické alianci i organizačně tuto koncepci zajišťoval Vladimír Dlouhý.

Téměř půl roku, pod různými záminkami se v tom čase Vladimír Dlouhý vyhýbal účasti na všech jednáních orgánů ODA. V době jednání měl neodkladné cesty po celém světě, nebo uléhal na dva dny v nemocnici. Ke klíčovému střetnutí v ODA došlo na Ústředním sněmu konaném v Jeseníkách. Konflikt a konečné hlasování o usnesení, v němž jsme Vladimíru Dlouhému uložili prosazovat ve vládě variantu norského plynu, jsme nad "pragmatiky" (jak v té době "svobodný" český tisk označoval Vladimírovu klaku v ODA) ještě vyhráli.

Před hlasováním ve vládě politická rada ODA uložila ministru hospodářství Vladimíru Dlouhému povinnost hlasovat pro norskou variantu. Ráno před zasedáním vlády Jan Kalvoda, jako předseda ODA, oznámil Vladimíru Dlouhému, že v případě jeho hlasování pro variantu ruského plynu, jej ODA odvolá z místa ministra. Vlastní hlasování ve vládě dopadlo 8 ku 7 hlasům ve prospěch norské varianty. Pro norský plyn hlasovali čtyři ministři lidové strany, tři ministři ODA (včetně Dlouhého) a Jan Ruml (ODS). Všichni ostatní ministři ODS včetně Václava Klause hlasovali pro ruský plyn.

Pamatuji si ty věci velmi dobře, sám jsem v té době problém otevřel na veřejnosti. Pozadí hry o plyn jsem popsal zpravodaji ČTK. Půl hodiny po mém informování četky za mnou přišel televizní zpravodaj a požádal mne, zda totéž řeknu na kameru. Natočili se mnou záběr a o pár minut později se na podobné otázali Vladimíra Dlouhého. Předtím už řekli, co jsem vypověděl já. Dlouhý se neudržel a na kameru mi vyhrožoval. Oba záběry byly ten večer v televizním zpravodajství.

Pro mne měla kauza norského plynu delší dohru. Byl jsem upozorněn, že bych měl mít ochranku. "Pragmatické" křídlo stoupenců Vladimíra Dlouhého zahájilo proti mně kampaň, ve které žádali mé vyloučení z ODA. Tím, že jsem veřejně řekl pravdu o politicko-mocenské hře týkající se zájmů své země, jsem prý poškodil ODA před senátními volbami.

Byl to "rozkošný" čas. Městská organizace ODA v moravské metropoli Brně schválila usnesení o mém vyloučení z ODA. Na předsednictvo oblastního výboru ODA tamtéž, které mělo schválit stejné usnesení, jsem přijel. Vše bylo připraveno, měl to být jen formální akt zvednutí rukou. Vzal jsem si slovo a řekl přítomným: "V roce 1989 jsem šel do politiky hájit zájmy své vlasti, ujišťuji vás, postavím se i ďáblovi. Hlasujte, zvedněte své ruce, ať je vidím. Přijímejte podobné usnesení jako v padesátých létech přijímaly dělnické kolektivy, když žádaly smrt Milady Horákové. Jen se snažte."

Přece jen bylo takové hlasování některým nepříjemné a připravené usnesení neprošlo. Nezapomenu na přikrčeného dnešního senátora Václava Jehličku a jeho zvednutou ruku tak, aby nebyla moc vidět. Brněnského historika Pernese, autora životopisu Emanuela Moravce, který chtěl kandidovat do senátu a napsal osobní dopis, ve kterém žádal mé vyloučení z ODA. Takové věci se nikdy nezapomínají.

V současné době se odehrávající mocenský nátlak Ruska na Ukrajinu využitím absolutní závislosti Ukrajiny na dodávkách ruského plynu je ukázkou toho, co čekalo naši zemi. Václav Klaus po celou dobu svého angažmá v české politice pracoval pro totéž.