VÁNOCE

Hlas zvonů táhne nad závějí,

kdes v dálce tiše zaniká?

dnes v duši všechny zvony znějí?

Pro milovníky poezie se ke slovům básníka Jaroslava Vrchlického nemusí nic dodávat. Jak začít o svátcích, které patří nebo patřívaly k nejkrásnějším? Dovolte, milí čtenáři, alespoň chvíli pár osobních vzpomínek a jak jinak než na vánoce mého dětství.

Prožívala jsem je na vesnici a byly krásné už proto, že moji rodiče i prarodiče svého jedináčka milovali. Začínaly vánočním úklidem celého domku mou pilnou a přepečlivou maminkou, kterému jsem se, pravda, občas trochu vyhýbala. Když jsme s tatínkem přežili domácnost vzhůru nohama a všechno se jen lesklo včetně pečlivě uklizeného dvorku, opatřených květin, tak to začalo vonět vánočním cukrovím ukládaným do krabic ve spíži s jablkem, aby se pěkně uleželo. Tatínek na něj občas tajně chodil, já ne, protože jsem byla nejedlík. Když jsem povyrostla, tak mi maminka připravila tašku a den před Štědrým dnem jsem jela za dědou a babičkou krásným vláčkem taženým čoudící lokomotivou, abych jim dovezla drobné dárky.

Měla jsem tak Vánoce dvakrát. Můj statný děda na mě čekal na malém nádražíčku, kde mě převzal z péče laskavého pana průvodčího a moje malá ruka vklouzla do jeho velké a šlo se za babičkou. Ze zápraží pokrytého nařezaným chvojím se vešlo síní do velké světnice s kachlovými kamny, pečlivě vydrhnutou podlahou, vysoko nastlanými postelemi pokrytými svátečními pokrývkami. Malý stromeček, který děda uřízl v blízkém lese, zdobilo domácí cukroví, především zářivě bílá kolečka vonící anýzem, na vrcholu zářivá hvězda. V okně začínal kvést vánoční kaktus, na který byla babička velmi pyšná. Dlouho a ráda jsem věřila na Ježíška, pravda, občas jsem trochu zapochybovala, ale bylo tak krásné přijít na Štědrý den po odpolední procházce s tatínkem domů a najít prostřený stůl.

Po večeři zazněl zvonek, otevřely se zamčené dveře do pokoje a za nimi krásný stromeček a pod ním hromádka dárků. Nikdy mezi nimi nechyběla kniha. Tatínek zarecitoval: "Hoj, ty štědrý večere, ty tajemný svátku?" z Erbenovy Kytice. U nás se hodně vyprávělo a jak jinak ? vzpomínalo. Tatínek na štědré večery v rodině, kde bylo osm dětí, takže byly dosti skromné. Největší dobrotou byly sladké makové buchtičky spařované a polévané syrobem nebo medem. Maminka nikdy nezapomněla na Vánoce, kdy se po šesti letech vrátil jejich otec právě na Štědrý den a ona se toho vysokého cizího (pro ni) muže v šedavé uniformě francouzského legionáře bála až k pláči. Bylo jí šest let.

Po celý vánoční čas se udržovaly všechny zvyky. Chodila Barborka, tajemná žena v bílém, které jsem se lehce bála, skoro víc než Mikuláše. Ten provázen andělem a čertem v kožichu s rohy a červeným jazykem mě neděsil, protože v pohádkách, které mi vyprávěli moji blízcí, byl sice pekelník, ale často se nechal napálit. Na Štědrý den jsme drželi půst, ale zlaté prasátko jsme neviděli, krájeli jsme jablíčka, louskali ořechy. Já se těšila na chvíli, kdy nedočkavá otevřu novou knížku.

Krásné byly Vánoce v době, kdy jsem měla vlastní děti, trávili jsme je většinou společně s mými rodiči a bylo nás najednou u stolu plno. Dodnes utíkám z města, byť krásně vyzdobeného, od výloh plných dárků do vsi, kde je ticho, ptáci u krmítka a bohužel dnes už jenom vzpomínky na ty, kteří mi připravovali skromné, ale láskou naplněné vánoční dny. Nikdy ani na chvíli se v naší rodině přes masivní propagaci neusadil děda Mráz. Rybí polévku podle babiččina receptu vaří i její pravnuci.

Aby to nebylo jenom vzpomínání, tak něco historie.

Vánoce se v Evropě slaví od 4. století. Na severní polokouli spadají do času zimního slunovratu, kdy se pomalu začíná prodlužovat den. Babička říkávala: "Na Boží narození o bleší převalení." V pohanských dobách se v této době odehrávaly často velmi bujaré oslavy s množstvím jídla a pití. Křesťanské Vánoce se v jednotlivých zemích trochu liší. Musím přiznat, že středoevropský Ježíšek, kterého děti nedočkavě vyhlížejí, je mi nejmilejší.

Původně se v kostelech i rodinách stavěly betlémy. K nejkrásnějším patří ten v Třebechovicích pod Orebem ve východních Čechách a v Praze na Hradčanech betlém v kapucínském kostele na Loretánském náměstí. Figury v životní velikosti, ovečky s kývajícími hlavičkami rozzáří dětské oči i dnes. Představa Vánoc v Čechách je ve 20. století spjata s obrázky Josefa Lady, který navždy zachytil podobu vesnice s chasníčky v beraničkách, holčičkami v šátcích, ponocným, pejsky, kočičkami, venkovským kostelíkem, tak jak to znal ze svého venkovského dětství. Kapr a stromeček se začaly prosazovat až ve století devatenáctém.

K vánočnímu kaktusu mé babičky přibyly postupně brambořík, hvězdník, muškát, toulitka, azalka, kamélie a naposledy vánoční hvězda známá též pod názvem Poinsetia. Pochází z Mexika. Váže se k ní aztécká pověst o velké, vášnivé lásce bohyně, které z neopětované lásky puklo srdce a kapky krve z něj daly červenou barvu vrchním listům této květiny. Nejen díky původu z teplého Mexika, ale možná i pro vřelé srdce puklé pro neopětovanou lásku je velice citlivá na chladno. Proto si ji nechte v květinářství pořádně zabalit a doma ji chraňte jak před chladem našeho podnebí, tak před chladem srdcí a bude se jí dařit.

Závěrem něco statistiky, ale nelekejte se. Bude to o příjmeních. V naší zemi vznikla poměrně pozdě. Často charakterizovala člověka podle vzhledu, vlastností, dojmu, kterým působil, někdy podle místa původu,domovního znamení a podobně.

Příjmení inspirovaná biblí uvedu anekdotou: Jde sv. Josef do chléva, kde Marie porodila. Praští se o trám, chytne se za hlavu a zvolá: "Ježíší!" Marie na to: "To je ono, tak se bude jmenovat! A ty pořád jen Hugo, Hugo?" Divte se. Na severní Moravě žije opravdu pán, který se jmenuje Hugo Ježíšek. Ježíšků je více na Moravě, a to 74. Žádný Ježíš, jenom zdrobnělá forma. Nositelé toho jména si užijí především před Vánocemi, kdy jsou žádáni o dárky. Ježíškem to nekončí. Suverénně vedou Piláti, těch je 752, Kristů 395, Kristků 401, Herodesů pouhých 50, nejvíce v Praze a ve Zlíně, v jižních Čechách, na Vysočině žádný. Na olomoucku často mají u jména titul ing. Na příjmení jsou pyšní, i když musejí občas snést otázku mají-li děti. Zato se v českých zemích nevyskytuje žádný Mojžíš, Metuzalém, Šalomoun ? jen Jidáš a Jeremiáš. Pokud se týká křestních jmen, stálicemi jsou Anna a Marie, přibývají Sávy, Estery, Rebeky. Nemáme jako ve Španělsku Inmaculatu (Neposkvrněná) Concepción (Početí) ani Asunción (Nanebevzetí), ale jeden nikdy neví.

Milí čtenáři, nakonec přidávám k dobru recept na spařované buchtičky: Lepší kynuté těsto jako na dobré buchty, přimíchat rozinky, malé vdolečky naplnit makovou nádivkou. Umletý mák spařit teplým mlékem, osladit, přidat skořici, vanilku, povařit a plnit. Upéci 4?5 dní před Vánocemi. Na Štědrý den dát na pařáček a horké posypat skořicovým cukrem, polít máslem. Dobrota.

Přeji našim milým čtenářům vánoční svátky plné pohody a lásky.