Šanson na Smíchově

11 2005 Kultura česky
obálka čísla

Připravit takovou akci, během níž vystoupí sedm hudebních formací, divadelní soubor, který odehraje hned čtyři aktovky a vytvořit k tomu příjemné prostředí, není určitě snadné. O to víc pak může organizátory těšit, když se večer opravdu povede a sály i foyé divadla nabitého návštěvníky přímo vyzařují příjemnou a uvolněnou atmosféru. A to se týmu kolem zkušeného hudebníka a produkčního Jakuba Zahradníka, jinak také člena našeho MČK, opravdu podařilo.

Šanson může mít mnoho podob, jak se o tom zúčastnění přesvědčili. Od té, kterou mu dala svým nezaměnitelným projevem vynikající Iva Bittová, přes příjemnou, hravou sambově znějící hudbu skupiny Botafogo se zpívajícím hercem Janem Jiráněm z Ypsilonky, který mezi laskavě humorné písně vkládal svoje divadelní příhody, až po vtipné pouliční popěvky Pražského pouťového orchestru. Vrcholem první části dlouhého večera, neboť festival začínal už v 17 hodin, aby se stihlo všechno, byly pěvecko-herecké kreace Lenky Vychodilové s doprovodnou skupinou Ti3. Vychodilová je členkou divadla Sklep – a je to poznat i na jejích hudebních vystoupeních. Svým drsným, černým, ale zároveň i opravdově ženským humorem přetaveným do zpěvu dokáže zasáhnout každé neokoralé srdce, mužské i ženské. A ještě si k tomu užijete i herecké kouzlení s částmi kostýmu a drobnými rekvizitami, které celé vystoupení geniálně dotvoří. Hromový potlesk a slzy smíchu i drsného poznání sebe sama vás pak provázejí na přestávku.

V druhé části zahájil mužným basovým projevem opravdový bard šansonu Lubomír Nohavica za vlastního klavírního doprovodu. Jako host jeho vystoupení se dobře uplatnila i rozmarná Ester Kočičková, jinak provázející celým večerem. Jako vždy skvěle – tentokrát ve dvojroli elegantní moderátorky a bláznivé holky, která moderátorku zamkla na toaletě.

Zora Jandová v doprovodu svého muže, skladatele Zdenka Merty, pak předvedla stále nádherný křišťálový hlas ve vlastních i manželových písních. Toto jediné vystoupení bylo možná na některé diváky příliš sladké, ale jinak po hudební stránce velmi příjemné. Hudební závěr festivalu obstarala pak legendární kapela Psí vojáci, jejíž ústřední postavou je Filip Topol. Po ní následovala v divadle ještě šansonová jamsession, příjemný to jev pro všechny, kdo hudbou opravdu žijí. Druhou nepominutelnou součástí festivalu ale byly ještě Čtyři kusy, tzv. divadelní podoba šansonu, zahrané ve Studiu Švandova divadla souborem Jindřichovy Plachty. Sympatické bylo, že kdo zrovna nechtěl poslouchat hudbu, mohl se odebrat do suterénu na divadlo a naopak. Předvedené aktovky měly povětšině vtip i kouzlo, nejvíce snad Jedenácté přikázání Zory Šimůnkové. Stvořitel stylizovaný do podoby otrhaného a ovíněného štamgasta pronášel docela duchaplné řeči a v podání Františka Baďury dostal opravdu jiný – lidský rozměr.

Takže povede-li se uspořádat festival napřesrok dotřetice, nezapomeňte si obstarat lístky.

Akce se konala pod záštitou Městské části Prahy 5 a za finančního přispění hlavního města Prahy.

Martina Fialková

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012