František Makeš - Nositel Gratias Agit 2005

Gratias Agit je mezi veřejností nepříliš známé ocenění předních osobností a organizací za příkladné aktivity v nevládní sféře, a to v mezinárodním měřítku. Za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí jej od roku 1997 uděluje ministr zahraničních věcí ČR. Protože cena není spojena s finanční odměnou, bývá někdy vtipně parafrázována jako: "agituje gratis". Už podeváté předal letos v klasicistním Černínském paláci na Hradčanech ministr zahraničních věcí České republiky ceny krajanům a přátelům České republiky žijícím v zahraničí, kteří se angažují v nejrůznějších oblastech, od kultury, přes vzdělání, vědu až po sport a obchod. Mezi novými nositeli ocenění Gratias Agit 2005 je také akademický malíř František Makeš, světově uznávaný restaurátor a vědec, který objevil biochemické metody využití enzymů při restaurování a analýzách uměleckých děl. Na základě vlastní patentované metody se dr. Makešovi podařilo odhalit mnoho padělků světových malířů. Jeho druhý patent, který věnoval České republice, patří nové moderní konzervátorské metodě – enzymatické konsolidaci. Využila jsem příležitosti a v krásných prostorách Černínského paláce jsem požádala Františka Makeše o krátký rozhovor:

Pane doktore, při studiu malířství a restaurátorství na Akademii výtvarných umění v Praze jste zároveň v laboratořích lékařské fakulty Univerzity Karlovy poznával chemické postupy využitelné pro restaurátorskou práci. Setkání s profesorem Jaroslavem Heyrovským a jeho polarografií (Prof. J. Heyrovský založil nový obor teoretické i aplikované elektrochemie – polarografii. V r. 1959 jako první Čech získal Nobelovu cenu.) Vás natolik ovlivnilo, že jste dál studoval a následně zavedl vědecké metody do restaurátorství. Jak souvisela výtvarná akademie s medicínou?

Ano, souvisela. Věnoval jsem se technologii a právě ty metody, s nimiž jsem pracoval, se používaly v medicíně. Tak jsem si je musel napřed ozřejmit. Byla to hlavně Brdičkova metoda (významný fyzikální chemik Rudolf Brdička byl žákem J. Heyrovského – pozn. M. H.), kterou jsem pak rozvinul natolik, že dnes s její pomocí dokážeme rozpoznávat falešné obrazy.

Pro lékaře musel být malíř, který s nimi studoval, naprostou raritou…

Já jsem tam byl mezi nimi v "plínkách". To víte, když přišel malíř.... já jsem jim maloval figuríny na prvního máje... Všichni mě tam ohromně milovali, protože to bylo něco úplně jiného. Obvykle i profesoři metod, o něž jsem se zajímal a studoval je, nechávali stát svou práci a věnovali se a pomáhali spíš mně. Umění je nesmírně zajímalo.

A jak dlouho jste technologii studoval?

Tři roky. (Zde je nutno doplnit, že se František Makeš v první polovině šedesátých let podílel na restaurování souboru obrazů Obrazárny Pražského hradu, jehož výsledky přinesly pražské restaurátorské škole mezinárodní uznání – pozn. M. H.) Poté jsem studoval na univerzitě v Göteborgu. (Disertace o enzymatických reakcích na uměleckých dílech vzbudila mezinárodní ohlas – Pozn. M. H.) Po studiích jsem se dostal do Švédska, a to tak, že jsem si tam jel vyzvednout cenu za portrét. V té době koupil švédský stát zámek Skokloster od hraběte von Essen, a tak pozvali restaurátory z celého světa, aby předvedli své vědecké metody. Jenomže celý zámek po těchto metodách začal od vrchu až dolů plesnivět. Všechno! Když jsem tehdy dostal zmíněnou cenu, vešlo ve známost, že jsem na göteborské univerzitě studoval plísně. Požádali mě, zdali bych nedokázal pomoci zastavit tvorbu plísní, aby se památky nerozpadávaly. Švédská strana si mne na dva roky vyžádala u Ministerstva kultury v Československu, ale za rok česká vláda povolení zrušila. Když jsem se odmítl okamžitě vrátit, zbavili mě občanství a udělali ze mne emigranta. Takže jsem ve Švédsku musel zůstat.

A právě na těch plísních a izolaci jejich enzymů jsem vyvinul všechny své vědecké metody, které se používají samozřejmě nejvíc v medicíně. Tak to celé vzniklo.

Muselo to být nesmírně zajímavé pro všechny zúčastněné. Do jaké míry vás ovlivnil profesor Jaroslav Heyrovský?

Víte, to je totiž tak: když se objeví plíseň, musejí se z ní biochemickými metodami separovat enzymy, aby se zjistilo, co přesně poškodila. Když máte enzymy separované, musíte to nějak dokázat. A tak jsem používal Heyrovského metodu…

Působil jste jako hlavní konzervátor švédských královských sbírek na zámku Skokloster. Vaší nejznámější restaurátorskou prací je slavný Arcimboldův portrét císaře Rudolfa II. Jaké to bylo?

To byla krásná práce. Samozřejmě se jedná o jeden z nejvýznamnějších obrazů, který ve Švédsku a vůbec ve světě je. Byl předchůdcem surrealizmu. Navíc pocházel z Prahy, z rudolfínské sbírky, takže to všechno mělo svůj význam. Byl také opředen spoustou neskutečných událostí, které se tajily. Obraz restaurovali v Národní galerii ve Švédsku k výstavě královny Kristiny. Vědělo se sice kdy, ale všechno se zapíralo, protože byl restaurován hrozným způsobem. Musel jsem začít postupně sundávat laky a přemalby. Ovšem na rozdíl oproti českému způsobu, když jsem chtěl sundat lak, svolala se v galerii konference, na niž přišli zástupci univerzit a žurnalisté, a já musel odůvodnit stáří konkrétního laku a metodu, jíž jsem ho sundal. Kousek po kousku. Byl jsem ohromně sledován, nemohl jsem si nic dovolit, aniž bych neřekl např.: "Toto pochází z roku 1940, je to dokázáno tak a tak, a já to sundám tak a tak," až poté jsem danou věc mohl skutečně udělat. A právě tento postup byl na Arcimboldově obrazu unikátní, když si uvědomíte, že jsem osm měsíců bádal, jak lak sundat. Pak jsem vyčistil enzymy, nanesl je na lak a za deset minut byla práce hotová. Takže udělat chybu ve výpočtech by byla katastrofa!

Máte za sebou podobný osud jako některé obrazy ve švédské královské sbírce. Taky původně pocházíte z Čech a byl jste vlastně "vyvezen". S kolika takovými uměleckými díly jste se tam setkal?

Je jich tam hodně. A někdy to vyvolávalo vtípky. Na zámku Skokloster je mnoho obrazů švédských generálů, kteří byli v Praze. Je tam spousta vojáků, kteří byli postříleni na Karlově mostě. Jezdil jsem přednášet po celém světě, a vždy se začal někdo chechtat a říkal: "No to je zajímavé, my jsme je tam postříleli a oni teď sem chodí opravovat."

Vaše metody se s úspěchem používají i při odhalování falzifikátů…

Touto metodou se právě nyní zabývám a píšu o ní poslední publikaci. Snažím se na ni sehnat sponzora. Byl jsem v Olomouci na univerzitě, kde jsme v matematickém oddělení přesně vypočítali, co je falzum a co není. Když vyčistím enzymy, rozpustím jimi určitou část barvy. Dokážu to metodou Heyrovského polarografie. Získám spoustu křivek, které se dají od sebe matematicky odlišit. Je to stoprocentní metoda k určení stáří materiálů. Takže se nesnažím získat Rembrandta, ale snažím se zjistit, z které doby materiál pochází.

Žijete sice ve Švédsku, ale srdcem jste stále srostlý s rodnou hroudou. Dokonce jste svůj patent věnoval České republice…

Ano. Do své metody, kterou jsem patentoval ve Švédsku, jsem zasvětil několik českých historiků umění, restaurátorů a chemiků, aby ji mohli aplikovat při záchraně našeho kulturního dědictví. Při zprostředkování toho všeho stála paní doktorka Eliška Fučíková, ředitelka Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky.