GERMANISIERUNG UND GENOZID

11 2005 Dějiny česky
obálka čísla

Bořivoj Čelovský, autor knihy
Germanisierung und Genozid, patří dnes
k nejvýznamnějším českým historikům

Narodil se v roce 1923 v Heřmanicích u Ostravy, tedy v kraji, kde se stýkají tři národnostní elementy - český, polský a německý. Tento rázovitý kraj jako by též i formoval rázovitou povahu pana Čelovského. Po maturitě na reálném gymnáziu v Ostravě - Přívoze byl Bořivoj Čelovský v roce 1942 na vlastní kůži zažil perzekuci nacionálního socialismu - jako "méněcenný" byl nuceně nasazen do ostravské protiletecké obrany a posléze do továren v německých průmyslových oblastech.

Z historika statistikem

Po válce začal Bořivoj Čelovský studovat práva na pražské univerzitě, zároveň pracoval jako knihovník v Zemském archivu v Opavě. Stál zde u zrodu Slezského ústavu, vědecké instituce, která funguje až do dnešních dnů a mapuje složité dějiny tohoto regionu. V únoru 1948 se účastnil boje o demokratickou podstatu Československa - spolu s další tisícovkou studentů šel podpořit na Pražský Hrad prezidenta Edvarda Beneše, jejich průvod byl však rozehnán Lidovými milicemi, ozbrojenou složkou nastupujícího zločineckého režimu. Čelovský se posléze rozhodl odejít do zahraničí. V Německu a ve Francii se živil příležitostnými pracemi, v roce 1950 pak začal studovat moderní historii na universitě v Montrealu. Studia dokončil o 4 roky později v Heidelbergu, kde byl promován doktorem filosofie. V Německu vydal pod názvem Mnichovská dohoda 1938 i svoji disertaci. Tato kniha se stala pro západní historiky často používaným pramenem k zářijovým událostem roku 1938, bylo a je z ní dodneška citováno. Na druhé straně železné opony byla kniha komunistickými historiky zkritizována za "buržoazní přístup". O kvalitě této publikace svědčí, že byla o 41 let později v Čechách vydána, aniž v ní musel její autor změnit jediné slovo. Jen na okraj poznamenávám, že toto nelze v žádném případě říci o někdejších Čelovského kriticích - řada československých historiků se dnes ke svým pracím z 50. a 60. let nehlásí, neboť se jedná o silně tendenční díla. Roku 1956 získal Bořivoj Čelovský kanadské občanství. Díky svým kritickým přístupům však nebyl zdejší historickou komunitou přijat. Vstoupil do služeb své nové vlasti jako úředník a pracoval dlouhá léta ve Statistickém úřadu. Jako odborník na problematiku pracovních sil se stal náměstkem na kanadském ministerstvu práce. Roku 1958 pak vstoupil pod řízením kanadské zpravodajské služby do kontaktu s rozvědkou komunistické Státní bezpečnosti, která jej vedla jako svého agenta s krycím jménem RED. Výsledkem této činnosti byla dekonspirace československého rezidenta v Ottavě, který byl posléze kanadskou vládou vyhoštěn. Okolnosti tohoto případu objasnil později Čelovský ve své knize Moje střetnutí s rozvědkou StB.

Téma - neznámé stránky nedávné minulosti

V roce 1990 se Bořivoj Čelovský vrátil do své vlasti. Trvale se usazuje v Ostravě a začíná se věnovat svému celoživotnímu koníčku - historii. Do dnešních dnů napsal a prakticky sám vydal celkem 20 knih. Je za ním tak daleko více práce než za leckterými českými historiky, kteří bohatě využívají formou různých grantů a výzkumných záměrů státní podpory, aniž by však přinášeli k problematice českých soudobých dějin nové poznatky. Z jeho publikací bych vedle již zmíněné Mnichovské dohody, která vyšla znovu v Čechách v roce 1999, upozornil především na knihu Strana světí prostředky, která popisuje okolnosti tzv. Číhošťského zázraku, události, která se stala komunistické policii záminkou k represivnímu zásahu proti katolické církvi. Čelovský zde tak opět supluje činnost nefunkčních státních institucí - v tomto případě bezzubého Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Velice pozitivně je hodnocena též jeho životopisná studie o kněžně Stephanii von Hohenlohe Ta ženská von Hohenlohe. Kniha, nad níž jsme se zde dnes sešli, je pro změnu edicí německých dokumentů k tzv. české otázce. V Čechách vyšly pod názvem So oder so již tři vydání - a tato kniha je používána jako učební pomůcka na českých univerzitách.

Konec českého tisku

Po svém návratu do Čech začal být Bořivoj Čelovský činný též publicisticky. Ve svých článcích a autobiografických knihách upozorňuje na některé nepříliš chvályhodné stránky české národní mentality, které byly vypěstovány čtyřicetiletou vládou tzv. reálného socialismu. Na protest proti politické korupci a morálnímu úpadku společnosti vrátil svůj titul doktora práv, který mu byl v roce 1991 udělen Univerzitou Karlovou. Poměry v české historické obci, kde není výjimkou, že tentýž člověk dnes hlásá přesný opak toho, co tvrdil rokem 1989, vylíčil Čelovský ve své publicistické knize Mnichovský syndrom, která vyvolala veliký ohlas, nebo - chcete-li - přímo rozruch. Za příklad ojedinělého občanského přístupu pak lze považovat Čelovského vydání knihy Konec českého tisku. Čelovský v ní popsal majetkoprávní postavení vlivného nástroje ovlivňování veřejného mínění - českého tisku, a rozeslal jej všem českým zákonodárcům a předním osobnostem českého politického a kulturního života. Tématu vyrovnání se s minulostí se věnuje publicisticky i na svých nedávno zřízených internetových stránkách www.celovsky.cz.

Bořivoj Čelovský i přes svůj požehnaný věk a těžkou nemoc zůstává stále jednou z nejvýznamnějších a také nejoriginálnějších osobností české historiografie. Nezbývá než mu popřát mnoho zdraví do dalších let a též mnoho obdobných knih, jako je tato.

Dr. J. Kurka

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012