Dušičky vojáků

11 2005 Dějiny česky
obálka čísla

Olšanské hřbitovy, zelené plíce Vinohrad, nepřeberná studnice architektonického bohatství, ale také objekt rozpadu a vandalismu, naštěstí v poslední době i snahy o záchranu. Za dobu své existence poskytly poslední odpočinek asi dvěma milionům lidí, kteří žili dávno či celkem nedávno před námi. Původně zde byl v 17. stol. založen morový hřbitov, ten se později rozšiřoval až do dnešních více než 50 ha.

Východně od centra Prahy za ulicí Želivského se rozprostírá II. obecní hřbitov, a právě tam se nachází čestná vojenská pohřebiště. Jsou zde pochováni padlí vojáci z 1. světové války v šachtových hrobech, bíle natřené dřevěné kříže svítí v zelené louce, na pomníku čestného hrobu příslušníků rakousko-uherské maríny můžete číst: Odpusť Bože naší vině, že umíráme na pevnině. Ve věčném pokoji zde spočívají popravení ruští a italští legionáři a půjdete-li nahoru ke zdi sousedící s Židovským hřbitovem, najdete za empírovou plastikou připomínající hroby v dáli jména Pražanů a místa, kde padli a zůstaly jejich ostatky. Na opačné straně, blíž k nákladovému nádraží Žižkov se připomíná 2. světová válka, a to nejen z minulých dob známým pohřebištěm rudoarmějců, ale také sem byl přemístěn pomník carským důstojníkům padlým v bitvě u Drážďan r. 1813, uloženi jsou zde padlí příslušníci Ruské osvobozenecké armády (vlasovci), nebo Bulhaři. Hroby zde našly oběti Pražského povstání, pražští barikádníci či padlí českoslovenští západní letci.

Od roku 1999 je tu také udržováno čestné pohřebiště Commonwealthu s 264 hroby vojáků, námořníků a letců, jimž dominuje kříž zdobený mečem. Vždy na Dušičky tu s dětmi zapalujeme svíčky. Tak trochu zástupně. Pradědeček mých dětí po meči Jan Fio totiž odešel za války do Anglie k letectvu, ale protože byl Maďar, létal s polskou perutí. Aby to bylo ještě zajímavější, pradědeček po přeslici Michal Hofman, potomek pobělohorských emigrantů, zase sloužil jako hlavní inženýr v carském námořnictvu. Za dramatických okolností, těsně předtím, než ho bolševici stačili popravit, se mu podařilo uprchnout z Ruska, aby nakonec využil svého domovského práva v Příbrami a usadil se zpátky v zemi svých předků.

Vzpomínáme a procházíme kolem upravených náhrobků částečně vypovídajících o statečných lidech, kteří padli na území Československa, a jejichž "prach", v který se všichni nakonec obrátíme, byl uložen právě zde. A jejich dušičkám tady svítí spousta svíčiček.

Marina Hužvárová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012