Dopis z Ruska

9 2005 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Děkuji za časopis i za kalendář, který mi předala i s Vašimi pozdravy paní profesorka Komjatská. Moc mne to potěšilo.

Promiňte, že jsem se na pár let odmlčel, byl jsem nemocný a zažil jsem operaci prostaty - to mi bylo 81 let - a také jsem několikrát ležel v nemocnici se srdcem. Byly to zajímavé zážitky týkající se ruského zdravotnictví. Všichni čekají, co jim kdo vsune do kapsy. Vypsání receptu trvá několik hodin a stojí až 150 rublů. Pak se ukáže, že léky na recepty nejsou a musí se čekat třeba dva měsíce... Jednodušší je zaplatit si lék rovnou.

Rusové jsou neskutečně líní. Ani psa často nejdou vyvenčit. Otevřou dveře a vypustí ho ven, ten se vyvenčí na schodišti. Hromádky tam pak leží celý týden a hned několik.

Měl jsem vkladní knížku. "Duma" však schválila zákon, že kompenzaci dostanou pouze občané s ruskou státní příslušností. Cizincům se nevyplatí nic! Píši žalobu na Evropský soud pro lidská práva do Štrasburgu.

Nebo mi skončila platnost ruského průkazu na "žitělstvo" a chtěli po mně spoustu peněz na obnovení. Když jsem se ohradil, řekla mi úřednice: "Když vy cizinci, chcete u nás žít, tak musíte mít dostatek peněz. Nacionalismus tady kvete na každém kroku. (Přitom já tady žiji už mnoho let nedobrovolně, rád bych se vrátil do ČR, ale kam? - pozn. red.: pan Prát se obracel hned v začátku devadesátých na české úřady s žádostí o pomoc k přestěhování do ČSSR, pak ČR...)

Nevím, co dobrého bych o St. Petěrburgu napsal... Ještě že mám přátele ze Společnosti bratří Čapků. A dokonce několik fandů Karla Gotta. Jedna zdejší obyvatelka, je jí 65 let, jezdí každý rok do Česka, hlavně na jeho koncerty. Také se často zastavím na našem konzulátě, dostávám noviny, časopisy. (Za ruskou penzi bych to nemohl kupovat.) Také poslouchám rozhlas - Prahu a Bratislavu - navázal jsem přátelství se slovenským konzulátem, takže mi není tak smutno. Mám hobby - malování českých kraslic, které vždy připravím na naše Velikonoce, tak sto kusů. Pak je rozdám pracovníkům českého i slovenského konzulátu a Společnosti bří Čapků.

V Česku jsem už nebyl od roku 1997 kvůli nemoci a věku, je mi 82 a trochu se bojím cesty.

Sleduji události v ČR, samozřejmě jsem měl velikou radost z výsledku mistrovství světa v hokeji.

Co mne velmi potěšilo: bratr mi psal, že má kazetu z cesty prezidenta E. Beneše z Košic přes Hodonín do Prahy. A já jsem tehdy pracoval v Hodoníně na MNV a byl jsem jedním z hlavních pořadatelů. Na "akci" jsem prý dobře vidět...

Ladislav Prát, St. Pěterburg

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012